Článek
„Každý krok se počítá,“ poukázala primářka rehabilitační oddělení Barbora Ryšková. Přiznala, že většina kardiaků, jejichž počet neustále roste (nemocné srdce má aktuálně každý třetí Čech), se však bojí hýbat. „Protože prodělali věc, která se týká života. Dá se říct, že byli na pokraji smrti, takže mají strach, že by se pohybem mohla znovu vyvolat nějaká ataka,“ objasnila a dodala, že když se člověk dostatečně nehýbá, tak strádá jeho srdce i oběhový systém. „Špatně se cítí, nebaví ho život, má špatnou náladu.“
V Třinci se proto rozhodli pustit se do boje se strachem pacientů. Využívají k tomu kardiorehabilitační program, při kterém člověk nejprve projde nejrůznějšími testy a na jejich základě mu tzv. ušijí tréninkový program na míru.
„Pacient k nám dochází dvakrát týdně tři měsíce a během toho absolvuje kondiční a silový trénink i relaxaci, protože i ta je důležitá,“ nastínila Ryšková s tím, že cílem tréninků je posílit svalstvo a zlepšit kondici fyzickou i srdeční, čímž dochází ke snížení dušnosti a únavy. Toho účastníci programu dosáhnou například cvičením na rotopedu, orbitreku či veslařském trenažeru.
„Jsem přešťastný, že jsem tady. Užívám si to, cítím se dobře,“ řekl po jednom z cvičení Jaroslav Raab (85) z Třince, který má za sebou čtyřnásobný bypass a vyměněnou chlopeň. „Sem jsem dostal doporučení od kardiologa. Na to se nedalo říct ne,“ vysvětlil, jak se do programu dostal.
Senior, který je zvyklý chodit a doma se stará o malé hospodářství čítající ovce a slepice, poznamenal, že tréninky jsou zaměřeny hodně fyzicky. „Člověk si ale díky tomu uvědomuje, co ještě zvládne,“ řekl Raab.
Primářka Ryšková poukázala, že senioři jsou při tréninku i pohybu více limitováni než mladší pacienti, a to hlavně kvůli problémům s pohybovým aparátem, jako jsou artrózy kloubů nebo bolestivé stavy páteře. Ani ty ale nejsou pro ně překážkou kardiorehabilitaci absolvovat.
„Pro pacienty po infarktu myokardu je ideální začít s programem tři týdny po infarktu. Když jde o operaci srdce, tak je důležité dodržet šest týdnů, aby se rána dobře zahojila,“ sdělila Ryšková a dodala, že průběh tréninků je individuální. „Někdo může začít intenzivní kardiorehabilitací a někdo pozvolna, pouze dechovou rehabilitací a krátkými procházkami,“ nastínila a připomněla, že důležité je řídit se svým tělem.
S intenzivním tréninkem může rychleji začít pacient po infarktu, který je většinou v dobré kondici a jeho svalová hmota je ještě poměrně dobrá. „Kdežto u pacienta s chronickým srdečním selháním musíme začínat pozvolna a zlepšit mu nejprve svalovou sílu, aby trénink zvládl,“ uzavřela lékařka.
