Článek
Tentokrát jejich zlatou svatbu doprovázely závěje sněhu, před padesáti lety ale pršelo a všude bylo bláto.
„Vzpomněli jsme si na to dneska ráno, že tehdy bylo po dešti a blátivo. Tatínek nás obě přenášel do auta přes bahno, které jsme měli před barákem, abychom si se sestrou neušpinily šaty,“ vzpomíná Eva Záklasníková, která stále s rodinou žije v Liberci, má dva syny a čtyři vnoučata.
Její muž Jindřich si zase vybavil historku související s novomanželským polibkem. „My jsme byli oddáni první a švagr se švagrovou druzí. Já jsem čekal na společný polibek a pokyn oddávajícího, jenže oni nečekali a začali se líbat bez nás. Tak jsme to pak stejně museli opakovat znova pro fotografa a pobavili jsme celou obřadní síň,“ vypráví ženich.
Hana a Bedřich Tandlerovi přijeli na svou zlatou svatbu z Kutné Hory, kam se přestěhovali. Seznámili se už na střední škole a od té doby jsou spolu. Mají dva syny a pět vnoučat.
Svatební fotografie sester z roku 1976
„Už jako holky v dětství nebo v dospívání jsme si slíbily, že se budeme vdávat společně. A pak se čas naplnil. My jsme plánovali svatbu někdy v letních měsících, nicméně situace se naskytla jiná u sestry, čekala miminko. Tak jsme to sjednotili na lednový termín,“ vysvětluje Hana Tandlerová. Na radnici všechno se sestrou dojednávaly společně a nevzpomíná si, že by nastaly nějaké komplikace.
Svatba byla netradiční oblečením i velikostí
Všichni měli poněkud neobvyklé oblečení, protože tehdy byly téměř povinností bílé šaty. Sestry si nechaly ušít stejné šaty, ale světle fialové. Ženichové měli, také stejné, béžové obleky.
„Svatební kytice byly složitě sehnatelné. V lednu se daly sehnat jedině tak karafiáty, ale my jsme měli přání gerbery, a nakonec se to povedlo, i když zázrakem. Jak? Už si nepamatuji,“ popisuje Hana.
Manžel Bedřich připomíná, že na tehdejší dobu byla svatba hodně veliká, protože měli hosty ze tří rodin a včetně přátel přijelo sto lidí.
Svatebčané před libereckou radnicí po obřadu v roce 1976
„Jako jedni z mála jsme měli svatbu v restauraci, v tehdejším ,Skleníku' naproti horním libereckým kasárnám. Dnes už neexistuje,“ vypráví ženich a doplňuje, že k obědu byla klasika - polévka s játrovými knedlíčky a svíčková.
I o padesát let později přijela na svatbu Tandlerových a Záklasníkových do Liberce celá jejich rodina. Celkem jednadvacet hostů. „Není moc párů, které spolu takto dlouho vydrží. Je to skvělé,“ komentuje zlatou svatbu tchýně a tchána snacha Markéta Záklasníková.
A jaký je podle obou manželských párů recept na dlouholeté spokojené soužití?
„Celoživotní kompromisy a respekt k tomu druhému,“ míní Eva Záklasníková a její muž Jindřich k tomu doplňuje: „Já bych přidal ještě společné zájmy, protože oba jsme stejného povolání a máme vztah k přírodě a sportu.“
Hana s Bedřichem si myslí, že pro dobré soužití je výhodou naopak podobné povolání nemít. „Podle mého je důležité nechtít toho druhého předělat podle sebe, nechat mu osobní prostor a nechtít ho nějakým způsobem manipulovat. A čím dřív na to člověk přijde, tím je soužití příjemnější,“ dodává Hana Tandlerová.
