Článek
Chtěl jste být lékařem už jako dítě? Anebo jaké byly vaše tehdejší sny?
Nechtěl. Nejdřív jsem chtěl být veterinářem, pak jsem chtěl být zubařem. Děti mají takové ty dětské sny, že chtějí být popeláři nebo pracovat v zoo. Pak jsem chtěl pracovat chvilku v divadle, to mě moc bavilo. Takže určitě ne, nechtěl jsem být lékařem. Nebyla to úplně taková ta přímočará cesta, že bych šel rovnou za tím.
Ale pocházíte z rodinného klanu lékařů, máte je všude kolem sebe?
Mám. Máma, brácha i dědeček s babičkou, teta… Takže ano, jsme klan doktorů. Ale oni nás naopak odrazovali. Říkali, vyber si něco jednoduššího. Doktor se stále učí, má nejtěžší zkoušky, nejtěžší školu, celoživotní vzdělávání, atestace, věčně nejsi doma. Sloužíš noční služby. - Já sám jsem teď po dvou službách, tak čekám, že budu rozcuchaný, rozespalý.
Ale nelitujete svého rozhodnutí?
Nelituju. Ale je to náročné, je to vykoupené. Připomínám si to, když vidím kamarády, jak jsou na přehradě, chodí si do hospody na pivo a já furt řeším, že před službou se musím dobře vyspat. Dneska mám ještě příslužbu, takže si zase nemůžu někam vyjet z města, musím být v dosahu, kdyby bylo potřeba. Takhle mám třeba zabité víkendy a manželka je taky doktorka. Takže mám zabitý první víkend já, ona druhý a pro rodinu nám zbyly už jenom dva. Proto bychom i my našeho syna zrazovali.
Když popisujete, jak máte málo času na rodinu, koníčky, kamarády, kde jste teda vzal ten čas na psaní a na natáčení reelsů (krátká videa na sociálních sítích pozn. red.) a všech rad na sociální sítě?
Knížku jsem psal spíš po nocích. Chvilku jsem psal v deset večer, pak jsem psal od pěti od rána, kdy jsem nemohl spát. Já jsem na to měl asi půl roku, takže jsem tak po kouskách psal, to mě moc bavilo. Když jsem nemohl dospat, měl jsem program. Tak jsem psal knihu. Teď, když nemůžu dospat, tak dělám příspěvky na sociální sítě, tak jsem si našel takového koníčka.
Když zmiňujete reelsy, jaké na ně máte ohlasy? Některé mi přijdou ztvárněním celkem drsné, třeba ten o zvracení a kolice. Jak na to reagují lidé?
Říkám si, že některé lidi to musí pohoršovat. Ale nejvíc jsem byl překvapený, že hodně lidí pohoršil obal knížky, kde držím panenku za nohu hlavou dolů. Na některé to působí zvráceně. Pročítal jsem si komentáře a strašně moc lidí nadávalo, že dávám špatný příklad, že takhle držím panenku. Že to vypadá, že se to má dělat. Pak mi lidi vyčetli název Děcké lékařství, že tam je hrubka a že kazím mládež. Že prý to vypadá, že neumím gramatiku a pravopis. Takže jak říkáte, ohlasy jsou hodně různé. A naštěstí třeba tady ta stolice, ten průjem, tak to všechny pobavilo, protože vědí, že to není pravá stolice, ale legrace a kakao se špenátem. Myslím, že lidi ale baví, když je to trošku šokující nebo prasárna.
Předpokládám ale, že i s ohledem na Cenu čtenářů Magnesia Litera i na vaši základnu fanoušků převažují pozitivní ohlasy. Jste hodně žádaný, lidé vám píšou, ať přijedete k nim přednášet.
Je to úplně neuvěřitelné. Oslovují mě většinou rodinná centra, knihovny. Po vydání knihy i různé firmy nebo nemocnice, někdy i lékaři, nebo mě zvou na přednáškové večery pro lékaře. Mám plno do Velikonoc 2027.
Tak to jste si ale zase nabalil další práci?
Jezdím jenom jednou týdně, abych mě to bavilo, protože kdybych to měl každý den, tak to vás nebude bavit. Já to mám, jako jsme sloužili noční služby, tedy jednou týdně. Teď mám trošku míň nočních služeb a do toho každý týden přednášku, tak jsem si to udělal pestré.
Rodiče dětí jsou ale docela přísné publikum, anebo se mýlím?
Mně přijde, že je to spíš nepochopení. Rodiče často kritizují pediatry, že doktorka nám neudělala CRP, ona nám tohle, ona nás neposlala na alergologii. A často je to nedorozumění, že třeba to CRP nebylo fakt indikované nebo na tu alergologii nemají chodit. Je potřeba zasypat příkop mezi rodiči a pediatry a vysvětlit si to. A proto na těch přednáškách a besedách často pediatry obhajuji, jak se říká, jsem ďáblův advokát. Rodičům vysvětluji, proč jim to tak řekli. Oni si tam nosí často dotazy z ordinace. Na co se třeba bylo jim trapné se zeptat, nebo nechtěli vypadat jako blbci, nebo třeba je tam frmol, fronta, tak nechtěli zdržovat. Ale na besedě jsou tam anonymně, já je neznám, oni mě, takže se mě zeptají na cokoliv a vysvětlujeme si tam třeba, proč ten jejich pediatr něco udělal, jak to udělal, a oni vždycky odejdou spokojení, že jim to konečně někdo vysvětlil.
A takhle to vysvětlujete rodičům prostřednictvím své knihy Děcké lékařství?
Ta knížka je hlavně vysvětlující. Pracuji také na pohotovosti, kam třeba chodí lidé, co jsou u nás na dovolené a nikoho zde nemají. Dotazy jsou stále dokola. Tak jsem to sepsal do knihy, co vás nejvíc zajímá o zácpě, co vás nejvíc zajímá o laryngitidě a podobně.
Nepovzbudil vás ohlas na knihu Děcké lékařství k tomu připravit pokračování?
Další díl nepřipravuji, ale chystám rozšíření. Knížka se stále prodává, a proto bych ji chtěl aktualizovat. Jako se třeba aktualizují učebnice. Rodiče mi píšou: chybí mi tam nosní mandle, chtěl bych se tam víc vědět o neštovicích. Něco o očkování by tam chtěli přidat. Takže je chci vyslyšet a přidat. Protože kdybych udělal druhý díl, tak by si museli kupovat dvě knížky.