Článek
Kavárna funguje od roku 2018 a je součástí ambulantní sociálně-terapeutické dílny. „Nejčastěji se přijdou zeptat rodiče, když jim dítě končí povinnou docházku ve speciální škole a řeší, co dál. Zapojit se hned po ukončení školní docházky se osvědčilo, protože když člověk zůstane nějakou dobu doma, tak už se špatně naskakuje zpět do pracovního režimu,“ vysvětluje Květa Kutílková, ředitelka Domova Raspenava, pod který kavárna patří.
V běžném gastro provozu zdejší klienti pracovat nemohou, protože sice zvládnou spoustu věcí sami, ale musí být pod dohledem sociálního pracovníka. V kavárně totiž pracují lidé s mentálním postižením nebo s autismem a jedna klientka je i nevidomá. Nejmladšímu je osmnáct, nejstaršímu mírně přes třicet let.
Mohou si vybrat, jakou práci budou v kavárně zastávat. Někteří raději pečou, jiní upřednostňují kontakt s návštěvníky a obsluhování.
Třeba dvacetiletá Lucie si oblíbila přípravu zákusků. „Líbí se mi pečení v kavárně, chodím sem ráda. Mám ráda medovník a želé,“ sděluje nesmělým hlasem dívka.
Naopak Matěj s Downovým syndromem, který se špatně dorozumívá, je evidentně šťastný „na place“. „Jsem rád mezi lidmi, líbí se mi to,“ hlásí hrdě mladý muž mezi roznosem objednaných káv a zákusků.
Sociální podniky ve výběžku chybí
Schopnostem klientů je uzpůsoben celý provoz. Třeba receptury jsou vyhotovené v několika podobách. Například dostanou seznam, kde se dočtou, jaké suroviny a v jakém množství použít a jak postupovat. Těm, kteří neumí číst, pomáhá recept sestavený z obrázků, nevidomá slečna zase peče podle zápisu v Braillově písmu. Každému je pak k ruce sociální asistent, který jim poradí anebo je navede.
„Bohužel sociální podniky anebo podniky podobného typu tady v té oblasti nejsou. Rádi bychom je posunuli někam dál, ale možnosti nejsou. Nejblíž je například v Liberci polívkárna organizace Fokus, ale ta už je pro spoustu rodin z Frýdlantska nedostupná,“ podotýká Kutílková.
Kavárna funguje denně od 6.30 do 16.30 hodin, v 10 se otvírá zákazníkům. Veškerý provoz kavárny je financován z příspěvků ministerstva práce a sociálních věcí a z peněz zřizovatele, Libereckého kraje. Proto nemůže generovat vlastní zisk, a tak jsou ceny více než lidové. Lidí přichází posedět stále více.
„Styk s veřejností je pro klienty nesmírně důležitý a kavárna má smysl. To, že sem lidé chodí, je už taková nadstavba, ale moc důležitá. Je u nás taková zvláštní symbióza mezi zákazníky a klienty. Máme i čtyři kavárníky, jak jim říkáme, a ti jsou vyloženě nadšení z osobního kontaktu,“ dodává Radka Miltová, vedoucí sociálně-terapeutické dílny.
Pokud by zdejší kavárna neexistovala, lidé s postižením z Frýdlantského výběžku by jinde v oblasti uplatnění jen těžko hledali.
