Článek
„Rok jsem na mlýně nebyl, tak jsem teď zůstal koukat v úžasu, kam se obnova opět posunula. Ten turbínový domek, to bylo doslova zbořeniště, skoro jsem nevěřil, že to někdo dá ještě dohromady,“ okomentoval dokončení oprav Roman Kuzník, který jezdívá na mlýn občas vypomáhat.
Podobně jako Vladimír Svatoň. „Byly tu propadlé stropy a celé to bylo zarostlé břečťanem. Ten vytvořil neprostupné roští kolem dokola, takže když se to před zahájením prací odkrylo, najednou jsme spatřili, jak je v této části budova mlýna mohutná,“ doplnil Svatoň.
To už se ale slova ujal místopředseda spolku a hlavní iniciátor záchrany českomeziříčského mlýna Vlastimil Šimek.
„V tomto technickém domku se původně nacházela Francisova turbína s dynamem na výrobu el. energie a byl zde malý letní byt. Na půdě jsme v omítce našli vročení 1946 a ještě v 80. letech tu podle pamětníků bylo možné přespávat. V posledních letech tu byly propadlé stropy, takže nebylo bezpečné sem vůbec vcházet,“ uvedl Šimek.
Budou i koncerty
Díky opravě má nyní Hrnčířův mlýn sociální zařízení pro návštěvníky a současně místnost jako zázemí pro spolek. I díky tomu zde bude možné pořádat více akcí pro veřejnost, například venkovní koncerty. Až dosud byl totiž mlýn přístupný maximálně jednou ročně, vždy v září na Dny evropského dědictví.
„V této části objektu Hrnčířova mlýna byla v minulosti ještě další část budovy. Konkrétně pekárna, také zde stála šalanda, což je místnost pro nádeníky, a sklad meliva. Na jejich základy jsme narazili při obnově štítové zdi hlavní budovy,“ upozornil ještě Vlastimil Šimek.
„Já tam pamatuji šalandu ještě v 80. letech, s taťkou a dědou jsme tam nosili jablka na uskladnění. Když se v roce 1986 bourala, z části cihel máme doma vyzděný sklep. Každou jsem měla několikrát v ruce,“ zavzpomínala Helena Rezková, vnučka posledního zdejšího mlynáře.
Vraťme se ale zpět k rekonstrukci turbínového domku. Jeho původně neomítnuté zdi jsou nově opatřeny fasádou. Jen ze strany od vstupní brány na dvorek zůstala stěna bez fasády.
„Důvodem není nedostatek financí. Ty sice musíme shánět, ale zatím se díky podpoře větších i drobných dárců podařilo. Ale zde jde o dohodu s památkáři,“ řekl Šimek a vysvětlil.
„Původně chtěli nechat přístavek neomítnutý celý, protože razí zásadu zachovat památku ve stavu, v němž se dochovala. Ovšem zdivo tak velmi trpí, proto jsme se dohodli na kompromisu. Stěny, které jsou nejvíc vystaveny povětrnostním podmínkám, se omítnou vápenocementovou omítkou. Naopak strana krytá přístřeškem se ponechá ve stavu, v němž byla původně,“ dodal Šimek. Osobně má prý radost, že se na stavební akci podílely místní firmy, ať už šlo o zednické práce, nebo krov a střechu.
