Ochránci přírody chtějí zachránit endemickou rostlinu všivec, začali proto sekat traviny v klidových zónách Krkonoš

Zásah probíhá v místech nad horní hranicí lesa. Dva muži s křovinořezem a jeden s bubnovou sekačkou se pustili do sekání plochy asi desetiny hektaru. Místa, kde roste všivec, byla označena dřevěnými tyčemi. Kromě Labské louky tyto pilotní zásahy probíhají na dalších dvou lokalitách, roztroušených v tundře západních Krkonoš na celkové ploše 0,33 ha.

Jak prozradil mluvčí Správy Krkonošského národního parku Radek Drahný, práce zahrnují seč, po zhruba týdnu přijde hrabání stařiny s odklizením biomasy a vyřezávání náletových smrčků a borůvky.

„Všivec v Krkonoších roste na poměrně dost lokalitách ve východní části hor, v širším okolí Luční boudy. V západních Krkonoších bylo ještě do nedávna těch lokalit také hodně, ale v současné době jsou již pouze dvě. Zde na Labské louce skomírá několik jedinců nekvetoucí rostliny, na té druhé je zhruba kolem padesátky rostlin. Z toho ale jenom čtyři nebo pět rostlin kvete a může mít semínka, ostatní jsou ve formě sterilních růžic,“ prozradil botanik a odborný garant zásahů Stanislav Březina.

Na druhou stranu tato situace umožňuje ochráncům přírody trochu experimentovat. „Ve chvíli, kdy zbývají některému druhu poslední kusy, potýkáme se s mnoha rizikovými faktory. Stačí špatně zahrnout s křovinořezem a zničíme celou populaci. Nyní, když ještě máme lokality, kde je všivec ještě relativně hojný, můžeme vyzkoušet principy, jak postupovat do budoucna,“ vysvětlil botanik.

Důvody, proč se tomuto druhu přestává dařit, nejsou podle něho zcela jednoznačné. „Určitě nemůžeme opomenout klimatickou změnu. Je větší sucho a teplo, což expanzivním bylinám, jako je třeba bezkolenec modrý, dělá dobře. Rozrůstají se a hrozí, že vzácný druh udusí. Jak dokládají opakované vegetační snímky, rozrůstá se tu smrk, kleč, ale i keříky, například borůvka,“ vyjmenoval Stanislav Březina a dodal, že stále ještě mohou mít negativní vliv kyselé deště ze 70. a 80. let minulého století.

„V této oblasti je přirozeně kyselá půda. Když se přidaly kyselé deště, hodnoty Ph extrémně vyskočily, což vydrží jen několik druhů. Dalším faktorem jsou dusíkaté spady. Navíc před druhou světovou válkou se tu hospodařilo, takže to, co nyní sledujeme, je možná i přirozený vývoj vegetace,“ dodal Březina, jenž předpokládá, že by vzhledem ke klimatickému prostředí, v němž vegetace neroste tak rychle, stačilo sekat třeba jednou za tři roky. V úvahu přichází i pastva velkých býložravců. Právě ta například pomáhá zachovat tundru v severní Evropě.

V rámci tohoto časově i prostorově omezeného experimentu budou nyní botanici Správy KRNAP sledovat nejen reakci všivce krkonošského na provedené zásahy, ale také celkové změny ve společenstvu vyšších rostlin, lišejníků a mechorostů. Získaná data pomohou vyhodnotit dopad zásahů a případně upravit další postup péče o krkonošská tundrová stanoviště.

I proto, že všivec krkonošský není jedinou rostlinou ohroženou vyhynutím. V krkonošské tundře je například mnoho endemických jestřábníků, z nichž některé jsou ještě ohroženější. Vyskytují se už asi jen na dvou třech lokalitách.