Článek
„Když je dobrý rok, je přírůstek přes 300 gramů za den, letos je to 270 gramů. Takže v průměru teď váží o dvě a půl až tři kila méně, mají necelých třicet kilogramů,“ porovnává výsledná čísla farmář Milan Daďourek.
Zkušený chovatel se zaměřuje na odolné plemeno Romney a chová i jejich křížence se Suffolkem. První jehně se narodilo 20. dubna, poslední až 27. května, takže celé bahnění přímo na pastvině obehnané dvojitým plotem proti predátorům trvalo přes pět týdnů.
„Jehňata jsou letos výrazně slabší, je to na nich dost vidět. Pro matky je v takovémto počasí produkce mléka náročnější, ztrácejí ve vedrech chuť k jídlu. Normálně bychom jehňata odstavovali o týden později, ale rozhodli jsme se, že starší jehňata odstavíme už po vážení,“ vysvětluje. Některé matky už mléko ani nemají a mláďata odstrkují samy.
Vzhledem k vývoji počasí Daďourek neočekává, že se situace do konce léta výrazně zlepší, protože sucho a vedra pokračují. A to se logicky projevuje i na rostlinné výrobě. „Všechno se sčítá, na pícninách i na seně jsme také ztratili,“ poukazuje.
Vážení provází nervozita
V posledním červencovém týdnu jehňata – kromě těch nejmladších, která se budou vážit o týden později – zakusila úplně něco nového.
„Vážení je pro jehňata takový první větší stres. Musíme je dostat do manipulační ohrady, která má několik komor. Z nich je postupně přesunujeme až do menší komory neboli předsíně,“ popisuje farmář.
Z předsíně už si jeho sehraný tým posílá do úzké uličky jedno mládě po druhém a matky odklání pryč. „Syn stojí na váze, zvedne si jehně, posadí ho a zváží. Jehně pak dostane odčervovadlo, oficiální ušní známky a je hotovo,“ shrnuje Daďourek proces, který ve většině případů trvá kolem 40 vteřin.
Jehňata se váží ve věku 70 až 130 dní, na farmě ve Žďárských vrších jsou zvyklí tuto akci provádět v posledním červencovém týdnu, tedy spíše v mladším věku.
„Pro jehňata je to nová situace, protože jsou bez matek, musí se s nimi pracovat opatrně, naštěstí se nám už nestává, že by stádo nějaké jehně ušlapalo,“ zmiňuje farmář. Na pastvině se rozléhá neustálé bečení. „Dva dny jsou slyšet, pak si zvyknou matky i jehňata,“ říká.
Promyšlený způsob značení
Původ zvířat má chovatel pečlivě zmapovaný, u každého označeného kusu si musí být jistý rodiči. Barevné známky s čísly pak pomáhají i rychlé identifikaci.
„Beránci mají každý rok oranžové známky. Jehnice, kterých si necháváme v chovu víc, značkujeme každý rok jinou barvou, které střídáme po šesti letech, letos na ně vychází žlutá,“ ukazuje chovatel.
Mladší jehňata s matkami se po vážení přesunou na lepší pastvinu, od mléka je odstřihnou za týden. „Teď už pro ně není mléko tak důležitý zdroj potravy jako pastva. Je lepší je oddělit, protože matky jsou zkušenější a rychlejší a lepší potravu by jehňatům sežraly. Vlastně si konkurují, obzvláště v situaci, kdy kvalitní pastvy není tolik,“ vysvětluje Daďourek.
Starší jehňata si polepší a po odstavení od mléka se dostanou na pastviny, které se po první seči přece jen lépe zotavily.
