Článek
Muž s intelektem na hraně lehké mentální retardace trpí úzkostnou depresivní poruchou, strachem z otevřeného prostoru a denního světla, obsedantně kompulzivní poruchou a panickými atakami. Jednu dobu proto žil v koupelně bez oken. K tomu jej trápí i plicní onemocnění. Muž žije se svými rodiči, kteří se o něj starají, a při soudních řízeních ho zastupoval otec.
Původně pobíral příspěvek na péči odpovídající III. stupni závislosti na pomoci jiné osoby ve výši osm tisíc korun. Úřad práce ale rozhodl, že muž už na pomoci závislý není, a tak mu příspěvek nejprve v roce 2013 snížil na 800 korun a pak jej úplně odebral.
Jedním z argumentů úřadu bylo, že se opakovaně nedostavil na jednání posudkové komise. Logicky by se u člověka trpícího podobnými problémy nabízelo řešení, že jej posudkový psychiatr vyšetří v domácím prostředí. To ovšem úřad striktně odmítl, neboť podle interních předpisů může člen posudkové komise vyšetřovat jen na místě určeném k výkonu práce a nemůže vyrazit na služební cestu.
Jako řešení patové situace úřad vymyslel to, že muž bude hospitalizován na psychiatrii a tam bude pozorován a hodnocen. To muž odmítl s tím, že trpí závažnými tělesnými chorobami a podstupuje neodkladnou léčbu. Po tomto odmítnutí přišel muž o příspěvek definitivně.
Pětkrát zrušené rozhodnutí
V mezidobí začala zuřit soudní bitva. Různá rozhodnutí brněnského krajského soudu celkem pětkrát zrušil Nejvyšší správní soud. K vyřešení situace nepřispělo ani znalecké zkoumání.
Znalec muže vyšetřil u něj doma a zjistil, že muž nezvládal základní životní potřeby péče o zdraví, osobní aktivity, péči o domácnost, mobilitu, orientaci v běžných situacích, hygienu či přípravu jídla. Jenže spor se pak rozšířil ještě o to, co znalec mohl a nemohl hodnotit.
Po pátém zrušeném soudním rozhodnutí se muž prostřednictvím svého zástupce obrátil na Ústavní soud s tím, že řízení trvá už nepřiměřeně dlouho. „Správní orgány po dobu 11 let nedokázaly vydat rozhodnutí, které by obstálo v soudním přezkumu,“ stálo ve stížnosti.
ÚS: Hrozí značná újma
Senát se soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou stížnost zcela mimořádně přijal, ačkoli muž nevyčerpal všechny dostupné procesní prostředky.
„Ve věci se kumuluje mimořádná délka řízení a mimořádný význam, který pro stěžovatele řízení má. Ústavní soud uzavírá, že v řízení dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli může vzniknout vážná a neodvratitelná újma, kvůli čemuž Ústavní soud výjimečně neodmítl přijetí ústavní stížnosti,“ vysvětlila Křesťanová.
Ústavní soud pak zkritizoval rozhodování soudů i postup úřadů mimo jiné v tom, že Nejvyšší správní soud v průběhu sporu rozhodl, že se bude jednat jen o závislosti v I. stupni.
„Tím zmařil šanci stěžovatele, že by se v dalším řízení ukázalo, že je závislý na pomoci jiné osoby ve vyšším stupni, což stěžovatel kontinuálně tvrdí od roku 2013. Závěr, že není závislý na pomoci jiné osoby ve III. nebo II. stupni, je předčasný a je v extrémním rozporu s průběhem řízení a tím, co v něm dosud vyšlo najevo,“ stojí v rozhodnutí.
Po zásahu Ústavního soudu by měly soudy rozhodnout znovu a tentokrát už tak, aby jejich verdikt obstál.
