Článek
Osud barokního anděla, který původně zdobil svatostánek s milostnou soškou Panny Marie Věrné na postranním oltáři ostrovského chrámu, se dramaticky změnil v padesátých letech. Klášterní areál tehdy obsadila Československá lidová armáda a z posvátného prostoru si vojáci udělali doslova střelnici. Jako terče jim sloužily právě historické sochy na oltářích.
Devastaci sakrálního umění nedokázal nečinně přihlížet voják Oldřich, který v Ostrově také sloužil. Bylo mu anděla líto, a tak se odhodlal k nebezpečnému činu. V domluvenou hodinu přehodil těžkou dřevěnou sošku přes klášterní zeď, kde už na ni čekal jeho spolužák z bechyňské keramické školy. Ten anděla ukryl a odvezl ho do Prahy.
Karel Kryl u vybalování balíku
Cesta zachráněné památky vedla do pražského ateliéru v Mostecké ulici. Právě tam se sešla skupina přátel a spolužáků z Bechyně, mezi nimiž nechyběl ani mladý Karel Kryl.
„Byl u toho, když anděla vybalovali a povídali si při tom jeho příběh,“ vzpomíná na vyprávění svých přátel Tomáš Horyna, kastelán jihočeského zámku Červená Lhota, odkud se do Ostrova po dlouhých letech barokní soška vrátila.
Krátce po setkání v ateliéru napsal Kryl svou slavnou píseň Anděl. Zúčastnění spolužáci byli od té chvíle přesvědčeni, že text písně vypráví právě o této ostrovské sošce.
Ačkoli sám písničkář spojitost nikdy veřejně nepotvrdil a během života mluvil také o jiných kostelech, které ho zasáhly, podle Horyny existuje řada indicií, které ostrovskou stopu podporují. „Tento jako jediný má přímé spojení s armádou,“ upozorňuje kastelán Horyna s tím, že text písně obsahuje řadu vojenských aluzí, například křídla ulomená z mosazné nábojnice či vojenské helmy.
Teorii podle Horyny podporuje také svědectví Krylova blízkého přítele přezdívaného „Božole“, který zemřel přibližně před dvěma lety. Ten měl vyvracet domněnky o jiném kostele, kde se měl Kryl inspirovat. Příhraničí pod Krušnými horami písničkář velmi dobře znal díky umístěnce do nedalekých Teplic, kterou získal po škole, a tak si podle něj události pouze po letech promítl do míst, která navštívil později.
Tajemství z červenolhotské půdy
Po pražském setkání putoval anděl zpátky k manželské dvojici na jejich chalupu poblíž jihočeského zámku Červená Lhota. Provozovali zde keramickou dílnu a právě zde sošku dlouhá léta ukrývali.
Teprve ve stáří se se strachem, aby je po smrti nikdo neobvinil z vykrádání kostelů, rozhodli jednat. Oslovili proto kastelána a památkáře Tomáše Horynu s prosbou, zda by se anděla ujal a vrátil ho do nějakého chrámu.
Horyna sošku převzal a uložil ji do depozitáře na Červené Lhotě. Až při samotném předání mu manželé jen tak mezi řečí prozradili: „No a to je ten Krylův anděl.“
Skutečný zlom však nastal až ve chvíli, kdy profesor Pavel Hošek začal o Krylovi psát knihu a zámek navštívil režisér Josef Císařovský, který o písničkáři připravoval dokumentární film. Horyna si vyžádal staré fotografie zdevastovaného ostrovského kostela a anděla na nich dle svých slov bezpečně identifikoval po boku Panny Marie Věrné.
Symbolický návrat v den okupace
Zničená polychromovaná plastika musela před návratem domů podstoupit restaurování u Jiřího Pavlíka, který řešil i její těžké poškození dřevokazným hmyzem. Město Ostrov se pak rozhodlo pro zásadní gesto – andělovi byla záměrně ponechána polámaná křídla jako trvalá připomínka řádění vojáků.
Protože soška původně na oltáři visela tak, aby působila dojmem letu, v Ostrově pro ni vytvořili speciální samostatný podstavec.
Slavnostní návrat anděla do chrámu se uskutečnil 21. srpna, tedy v den 58. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy.
Datum zvolilo město záměrně. Příběh anděla je pro region, který totalita těžce poznamenala, silným mementem. Vždyť jen o pár kilometrů dál je Jáchymov, kde v uranových dolech umírali političtí vězni komunistického režimu.
„Je to symbolický návrat. Po dlouhých desetiletích temna nastal čas, kdy se andělé konečně mohou vracet domů,“ říká Tomáš Horyna.
