Článek
Na nedostatek takzvaných doupných stromů v krajině upozornili v loňském roce vinaři, kteří do svých vinic začali instalovat umělé budky pro dudky. Ti zmizeli poté, co pestrou krajinu nahradila monokultura, mezi kterou patří i vinohrady.
„Chápu tu bohulibou snahu všech hospodářů v území a milovníků přírody vytvořit umělé hnízdní podmínky, a to nejen pro dudky. Ale tato metoda není samospásná,“ upozorňuje Jiří Kmet, vedoucí oddělení Správy Chráněné krajinné oblasti Pálava. „Musíme především sázet stromy a ty staré nechávat v krajině,“ dodává Kmet.
Dřív se v lesích doupné stromy zachovávaly způsobem hospodaření, kterému se říká pařezení. Pokácené stromy vyženou z pařezu výmladek nebo výhon, který nezahyne, ale roste a sílí. „Když se do takového lesa přijde po deseti letech, výhony se znovu setnou, použijí se na topení, což je technologicky mnohem jednodušší než kácet velké stromy, a pařez se takto dál obnovuje. To, že se osekává, urychluje tvorbu dutin, podobně jako u hlavatých vrb, které známe z obrazů Josefa Lady,“ popisuje proces Pavel Dedek, entomolog CHKO Pálava.
Díky tomu zůstávaly v krajině stromy, které měly spoustu přízemních dutin. Tento způsob hospodaření ale skončil. Lesníci začali zakládat a obhospodařovat lesy jinak. „Dnes jsou lesy hustší, stromy jsou rovné, nevytvářejí dutiny, ale poskytují kvalitnější dřevo. Pro druhovou rozmanitost ovšem nejsou tak vhodné,“ říká Dedek. Na Pálavě staré stromy pořád ještě přežívají. „Jsou to dlouhověké organismy a nesou si stopy bývalého hospodaření pořád dál. Proto je Pálava územím, kde zatím o doupné stromy v lesích není nouze,“ dokládá Dedek.
Další výhodou Pálavy podle něj je, že se tady přestalo pařezit až po 2. světové válce. Zatímco jinde starý způsob hospodaření opustili už v polovině devatenáctého století.
Nechávat doupné stromy v krajině je výzva pro mnohé organizace, města, majitele pozemků, zemědělce. „Je to ale i o silničářích, údržbách veřejné zeleně. Chápu, že ti, co zodpovídají za provozní bezpečnost stromů v intravilánu, mají z těch starých strach, ale jde to řešit i torzováním, sesazováním těžiště. A i když není takový strom esteticky hodnotný, pořád hraje obrovskou roli při udržení druhové pestrosti území. Hostí nejen velké obratlovce a dutinové hnízdiče, jakým je například dudek, ale i spoustu druhů dřevokazného hmyzu nebo netopýry. Prostě má to smysl,“ vysvětluje Kmet.
Obrůstající pařez z Pálavy
Pálava jde příkladem. „Když se podíváme na letecké snímky z roku 1938, jsou vidět malá políčka a na jejich hranicích stromy. Stromů bylo v krajině násobně víc než dnes. Proto vysazujeme aleje a snažíme se rozdělovat velké půdní bloky polními cestami. Hlavní ale je motivovat vlastníky, aby začali vysazovat stromy na svých pozemcích. I když je to běh na dlouhou trať,“ uzavírá Jiří Kmet.
