Článek
Pro podstatu případu je etnicita obyvatelky bytu zásadní, neboť samy soudy na ní ve svých verdiktech odkazují. Proto také Novinky národnost zveřejnily, byť bez jména ženy a lokace bytu.
Žena se do městského bytu nastěhovala jako družka muže, který měl s Brnem nájemní smlouvu. V té bylo ale jasně napsáno, že po smrti nájemce město nesouhlasí s tím, aby nájemní vztah přešel na jiné lidi než ty, které stanoví občanský zákoník. Ten hovoří v takové situaci o příbuzných, ale nikoli o družce.
Přesto po smrti přítele žena zůstala v bytě, odmítla se i přes výzvy města vystěhovat a naopak si k sobě nastěhovala ještě dceru s vnučkou. Město nakonec ženu zažalovalo a brněnský městský soud Brnu vyhověl s tím, že žena užívá byt bez právního důvodu.
„Žaloba na vyklizení není v rozporu s dobrými mravy. To, že žalovaná nemá majetek, blíží se důchodu a pracovala jen v dělnických profesích, a nedosáhne tak například na komerční pronájem a je pro ni nedůstojné bydlet na ubytovnách či v azylových domech, nemůže odůvodnit odepření výkonu vlastnického práva žalobce, už proto, že se jedná o okolnosti svým charakterem dlouhodobé,“ napsal městský soud.
Brno má přece i jiné byty, tak proč ji stěhovat
Ten také připomněl, že není fér, aby žena bydlela bez právního nároku v bytě na úkor jiných žadatelů, kteří na městský byt čekají. Dodal, že doba od léta 2022, kdy ženin druh zemřel a ona věděla, že v bytě nemá co dělat, byla dost dlouhá na to, aby si našla jiné bydlení.
Jenže žena se odvolala a brněnský krajský soud se jí zastal. Uznal sice argumenty města, ovšem na druhou stranu připomněl verdikty Evropského soudu pro lidská práva týkající se práva na respektování obydlí.
„Žalovaná je z hlediska svého etnického původu osobou zranitelnou. V bytě žila poměrně dlouhou dobu se svým druhem, do současné situace se nedostala výlučně vlastním zaviněním, nachází se v nepříznivé sociální situaci a má nízký příjem. Brno disponuje dostupnými byty, v nichž další žadatelé mohou svoji potřebu bydlení uspokojit, jeví se proto pochybným, zda zde vůbec existuje naléhavá potřeba k vyklizení žalované z bytu,“ uvedl krajský soud.
NS: Nemohla čekat, že tam bude moci zůstat
Proti tomu podalo město dovolání k Nejvyššímu soudu a senát v čele s Lucií Jackwerthovou mu přitakal. Soudci krajskému soudu vyčetli, že sice rozsáhle argumentoval judikaturou evropského soudu, ale nezmínil tu, která se mu nehodila, tedy že i podle evropského soudu není právo na poskytnutí obydlí ani právo žít na konkrétním místě.
Nejvyšší soud také uvedl, že krajský soud jen izolovaně zdůraznil ženiny sociální poměry a to, že je vzhledem k etnickému původu osobou zranitelnou.
„Žalovaná nemohla legitimně očekávat, že se stane nájemkyní bytu. Bez souhlasu umožnila své dceři a vnučce, aby se k ní nastěhovaly, a soud přitom nezkoumal, z jakého důvodu není dcera žalované zaměstnána a nedisponuje příjmem dostačujícím k zajištění bydlení,“ napsal Nejvyšší soud do rozsudku, který v těchto dnech zveřejnil.
Případ se tak vrací zpět k brněnskému krajskému soudu, který bude muset znovu rozhodnout a popasovat se s argumenty Nejvyššího soudu.
