Článek
Každé ráno v šest hodin vystoupá po žebřících do kabiny stroje jeřábník Josef Filipi z Podivína na Břeclavsku. Z křesla kabiny, jež má prosklené stěny i podlahu, má absolutní přehled.
Výstup do jeřábu chce pořádnou fyzičku, Filipimu zabere cesta necelých dvacet minut, dolů je o pár minut rychlejší. Na odpočívadlech si dělá krátké přestávky na vydýchání.
„Manželka je ráda, že si tak udržuji fyzickou kondici,“ směje se Filipi a pochvaluje si, že z jeřábu pod Petrovem v Brně dohlédne až domů, k Pálavě.
Staveniště v centru města o velikosti čtyř fotbalových hřišť denně sledují tisíce lidí, kteří tudy procházejí. Pracují tady aktuálně čtyři jeřáby. „Pátý budeme co nevidět stavět a celkem jich bude devět,“ uvádí manažer developerské společnosti Crestyl Martin Štěpánek.
Na každém jeřábu pracuje jeden jeřábník, po čtyřech hodinách má nárok na pauzu. Filipi ale zůstává na oběd a svačinu raději nahoře, občerstvení si bere vždy s sebou. „Přece jen je to přes sedmdesát metrů. Já bych to dvakrát nahoru vylézt nezvládl, už mi to v mém věku dává zabrat,“ říká 62letý Filipi.
Jeřábníkem je od osmnácti let, k práci se dostal náhodou, nejdřív jezdil na stavby do zahraničí, od Ukrajiny přes Německo až po Francii, pak se vrátil do Česka, aby byl víc doma, což se mu však moc nedaří.
„Celý den jsem v jeřábu,“ vypráví nám v jeho malé kabině ve výškách, kde je obklopen joysticky, tlačítky a malými obrazovkami s ukazateli třeba směru a síly větru. „Je to moderní jeřáb, v létě tu bude fungovat i klimatizace,“ dodává.
Hlavně pevné nervy
Ta otázka napadne každého - co když přijde čas na toaletu? „Pro takové případy má každý jeřábník připravenu PET láhev. A na velkou musí prostě dolů, což znamená, že pokud má průjem, nejde do práce,“ upozorňuje koordinátor jeřábníků Pavel Doležal, který v kabině strávil jednadvacet let.
„Já mám tělo vytrénované tak, že toaletu tady nahoře neřeším, vydržím to celou pracovní dobu,“ směje se Filipi na plošině vedle kabiny, kam se může jít během pracovní doby třeba protáhnout.
„Dobrý jeřábník musí mít hlavně pevné nervy, odhad, perspektivu a předvídavost. Rameno jeřábu je vlastně taková velká udice, rybáři tady mají výhodu,“ vtipkuje o tom, jaké předpoklady by měl zájemce o tuto pozici mít.
Profese je to prý psychicky náročná, málokdo ji tak vydrží. „Za provozu může mít jeřáb nahoře až dva a půl metru výkyv. A to dělá dobře málokomu,“ upozorňuje Doležal. „Občas je to napínavé, za ta léta už jsem otrlý, obavy jsou pryč a nějaké výkyvy moc nevnímám,“ zmiňuje k tomu Filipi.
S jeřábníkem komunikují na dálku takzvaní vazači-signalisté. Ti mají u sebe vysílačku na stejné frekvenci jako má jeřábník, a tak spolu komunikují. Vazači v oranžových přilbách pak náklad uvazují.
Každý z jeřábů pracuje v jiné výšce. To, aby se jejich lana nezapletla, má na starost právě koordinátor jeřábů.
Tunel pro tramvaj
Komplex Dornych vzniká na ploše bývalého Prioru, který šel k zemi, a v jeho okolí. Bude mít šest budov. Jeho otevření je v plánu na jaře roku 2028, kdy se zpřístupní některé části.
Ze staveniště odvezli nákladní auta 247 tisíc kubíků zeminy. „Zatímco na jedné straně po skončení archeologického výzkumu stále probíhají zemní práce, na té druhé pokračujeme s podkladním betonem a piloty s tím, že bychom měli dokopat veškerou hlínu do poloviny června,“ uvádí Štěpánek.