Článek
„Na vypalování je sice zvyklá krajina, nikoli ale lidé. Od těch jsme si vyslechli, v souvislosti s tímto projektem, i řadu výtek s tím, že oheň může způsobit škody a zahubí na vypalované lokalitě hmyz. Snad veřejnost časem přesvědčíme o tom, že i oheň má v údržbě o krajinu své místo,“ řekl Novinkám přírodovědec Robert Stejskal ze správy národního parku.
Projekt se připravoval několik týdnů. Na vypalování dohlížely dvě jednotky hasičů a patnáct pracovníků správy parku. Ještě před zažehnutím porostu byl v některých místech lesní frézou odstraněn travní drn až na půdu, čímž vznikly linie, které oheň nebyl schopen překonat.
Pro vypalování vybrali ochranáři louku u Hnanic nedaleko Znojma. „Je obrovský rozdíl mezi klasickou - pravidelně sečenou loukou a loukou, která byla vypálena. Zatímco při pohledu na tu první vidíme souvislý zelený porost, ta druhá je pestrou mozaikou plnou vzácných bylin. Sekáním toho nedocílíme. Vypalováním přírodě pomáháme,“ vysvětlil Stejskal.
Zdůraznil, že ne všude v České republice jsou k vypalování vhodné podmínky. Není pravdou, že oheň sežehne vše až na zem. Při zimním vypalování, jak tomu bylo nyní, je spálen jen suchý porost nahoře, většina hmyzu se ukryje pod zem do doby, než se plameny přeženou.
Na vypálené ploše by se měly objevit chráněné či vzácné rostliny, jako například divizna brunátná nebo koniklec velkokvětý. Z popela vzejde vřes, smolničky obecné, na louku se vrátí rozrazil. „Například na černýš rolní jsou vázáni hnědásci. Tím, že pomůžeme původním rostlinám, pomůžeme i původnímu hmyzu, houbám a ptákům,“ vysvětlil Stejskal.
Nyní se o založení ohně postarali ochranáři pod dohledem hasičů, v minulosti krajinu vypaloval oheň po zásahu bleskem. Stejskal vysvětlil, že vypalování u Hnanic je i vědeckým experimentem. Výzkumníci budou detailně zkoumat přírodní obnovu celé lokality.
Pod dohledem hasičů byl vypálen pozemek o zhruba dvou hektarech.
Při vypalování trávy asistovaly dvě jednotky hasičů.
