Článek
Kostel sv. Linharta, symbol místa, kde dřív stála obec Mušov s asi šesti sty obyvateli, pomalu mizí z očí. Z dálky to není patrné, stojí uprostřed Věstonické nádrže, obklopen vodou. Jenže jezero v lednu po letech opět zamrzlo a davy lidí i navzdory zákazu zamířily ke kostelu. Na sociálních sítích se objevily desítky fotografií, z nichž bylo patrné, jak moc památka chátrá.
Poté, co o tom redakce Novinek napsala, se strhla vlna solidarity. Na konto sbírky, kterou před jedenácti lety vyhlásila obec přibývají peníze. Na účtu je nyní něco málo přes 400 tisíc korun.
„Je to skvělé a lidem patří obrovské poděkování, ale sama cítím, že to určitě stačit nebude. Ten kostel si zaslouží víc než jen přežívat,“ říká Lenka Jadrná, která má k místu hluboký osobní vztah. Z Mušova se stěhovala jako šestiletá a historie obce je součástí její rodinné paměti.
„Moje čtyři generace tam žily. Po válce se do vesničky přestěhoval pradědeček s prababičkou a postupně budovali domov. Moje babička byla dokonce místní kronikářkou. Když byl Mušov zatopený, zmizely nejen domy, ale celý kus identity. Kostel svatého Linharta je dnes jedinou hmatatelnou připomínkou toho domova. Zůstaly mi už jen fotografie, vzpomínky a ten kostel, který k Pálavě neodmyslitelně patří,“ říká Jadrná a listuje objemným rodinným albem.
Je jedním z nejstarších na Moravě
Právě proto se rozhodla znovu oslovit veřejnost a aktivně se zapojit do snah o záchranu památky. „Nejde mi jen o sbírku. Nabídla jsem obci Pasohlávky také administrativní a manažerskou pomoc – s přípravou projektů, hledáním možností financování i koordinací dalších kroků. Na záchraně kostela mi opravdu velmi záleží,“ dodává.
Podle ní svatostánek není jen historickým objektem uprostřed vodní nádrže, ale silným symbolem paměti krajiny a lidí, kteří zde žili několik století. „Byla by obrovská škoda nechat ho pomalu zmizet jen proto, že je to složité. Některé věci prostě mají hodnotu, kterou nejde měřit jen penězi,“ dodává.
Kostel sv. Linharta v Mušově ještě před zaplavení.
Před zatopením Mušova odhalily záchranné archeologické výzkumy, že románské jádro kostela je jedním z nejstarších na Moravě. „Proto tehdy, díky tlaku památkářů, byl vzácný kostel zachován,“ připomíná kus historie Josef Šuba z Regionálního muzea v Mikulově.
Po zatopení obce zůstal kostel na místě, kde stál, obehnán ochranným valem, aby voda nezasahovala až ke zdem. Proto kostel neohrozí ani zvyšování hladiny nádrže, o které uvažují ochranáři. Hladina Věstonické nádrže by se měla totiž podle projednávaného záměru zvyšovat, a to jen v jarním období. Obnažené břehy jsou vhodné pro hnízdění ptáků.
„Navýšení hladiny kostel určitě neohrozí, hlavně proto, že nemá být trvalé. Kostel stojí na ostrůvku a je chráněn valy. Sbírka na udržování jeho dobrého stavu má smysl, protože podmínky v nádrži jsou náročné, stavba je exponovaná a bez údržby chátrá,“ konstatovala mluvčí Jihomoravského krajského úřadu Martina Žídková.
Problém jsou tedy peníze. Kostel je od roku 2015 na seznamu ohrožených památek Národního památkového ústavu. Pravomoc něco s ním podniknout má ale pouze obec Pasohlávky. Tady ale zatím neví, jak s ním naložit. V minulosti se postarala jen o nezbytné opravy. „Na nic jiného nejsme připraveni. V posledních letech řešíme především investice do rozvoje v obci a potřebnou infrastrukturu,“ zmínila starostka Martina Dominová.
Mezi obyvateli jsou ale i lidé, kteří se z Mušova do Pasohlávek přestěhovali a kostel je tak pro ně jedinou připomínkou zaplaveného domova. „To jsou právě ty okamžiky, kdy apeluji na zastupitele, že to není lehká ani jednoduchá otázka. Někteří to ovšem tak nemají, finanční náklady jsou pro ně zásadní při dialogu,“ přiznává starostka a dodává, že dokonce padly i názory, že by bylo lepší kostela se vzdát. „Pokud to část zastupitelů tak vidí, v tom případě bychom o tom ale měli diskutovat v anketě nebo vyhlásit referendum. Jsme tu pro občany a měli bychom se řídit jejich názorem na danou věc. A ne, aby 15 zastupitelů rozhodlo za ně,“ uvedla starostka.
