Článek
Úhyny ryb, které se opakují na nádržích Nových Mlýnů, nejsou první v historii vodního díla. Jednorázový úhyn ryb na horní nádrži v roce 1984 byl jednou z největších ekologických katastrof v civilizované Evropě, jaké kdy postihly sladkovodní vody. Popsal ji zoolog Miroslav Šebela z Moravského zemského muzea.
„Pátého ledna drobně pršelo, chvílemi padaly i sněhové vločky a z horní nádrže byl cítit zápach na kilometr daleko,“ popisuje událost z ledna roku 1984 ve své knize. Horní nádrž sužovaná letitým znečištěním tehdy zamrzla. Ledová krusta definitivně uzavřela rybám přísun kyslíku, kterého ve vodě bylo už tak málo.
V dyjském korytě protékala už v průběhu 70. let temně hnědá voda znečištěná odpadními organickými látkami, které měly svůj původ v cukrovaru v Jevišovicích a také v rakouském Pernhofenu, kde působil závod na výrobu kyseliny citronové.
„Dokud zde byla technologie orientovaná na cukr, místní čistírna odpadních vod vypouštěla do Pulakvy, pravostranného přítoku Dyje, vodu kvalitní. Konec vývozu našeho cukru do tohoto podniku měl pro řeku i pro nově vybudovanou nádrž katastrofální důsledky,“ píše Šebela v knize.
Technologie výroby musela být tehdy změněna, cukr byl vyměněn za melasu a čistírna odpadních vod přestala fungovat. Organické znečištění se zvýšilo sedmkrát. Vláknité bakterie zcela zaplnily koryto řeky, voda se zbarvila do tmavohnědého odstínu a řeka se změnila na odpudivou stoku.
Po uvedení horní nádrže v roce 1978 do provozu se úhyny ryb v létě pravidelně objevovaly zejména v korytě Dyje, ale později, jak se posunovaly sedimenty dál, se ryby dusily a umíraly v celé nádrži. V roce 1984 horní nádrž asi na tři týdny zamrzla. Skutečná katastrofa nastala v lednu toho roku po oblevě.
„Kolem břehů se začal rozpouštět ledový příkrov. Nekonečná hejna ryb se pomalu dusila v bezkyslíkaté vodě, ryby se vrhaly v zoufalství až na břeh. Pamatuji se, jak jsme ve třech zoufale pobíhali po severním břehu, bez podběráku, s holýma rukama a snažili se vytlačit na pláže kapitální sumce, štiky i velké cejny a kapry. Přenášeli jsme ty šťastné kusy do rekreačních lagun, ale každý návrat ke břehu, kde vařila voda rybími těly, nás jen utvrzoval v beznadějnosti našich snah,“ píše Šebela v knize, která vyšla v roce 2005.
Stranický tisk tehdy s několikadenním zpožděním informoval o tom, že na horní nádrži uhynulo asi 250 tun ryb, což bylo podle odhadů zoologa zhruba jeden milion mrtvých obratlovců. „Mohlo to ale být i dvakrát tolik. Spousta mrtvých ryb klesla totiž na dno,“ dodává Miroslav Šebela.
Rádio Svobodná Evropa o úhynu
Ještě před tím ale o ekologické katastrofě informovalo Rádio Svobodná Evropa. „Mým přičiněním, což jsem ani v nejmenším netušil,“ vypráví po letech příhodu zoolog.
Když totiž pobíhal po břehu a sbíral mrtvé ryby pro muzejní účely, zastavil na hrázi kamion, převážející dřevo do Rakouska. Jeho rakouský řidič, rybář, se Šebely tehdy ptal, co se stalo. Ráno už na Šebelu čekali před jeho brněnským pracovištěm ředitel, kterého ještě v noci kontaktovali příslušníci StB (Státní bezpečnost), aby podal vysvětlení. „Ani ve snu by mě nenapadlo, že to ten chlap někde řekne. Tehdy o tom noviny informovaly až asi po týdnu a jen krátkou zprávou.“
Ryby uhynuly tehdy ze stejného důvodu, jako v loňském roce a v menším množství i letos v Dyji pod Novomlýnskými nádržemi.