Vltava vyplouvá z Prahy už 85 let. Stále s původním parním strojem

„V jednom starém filmu řekl Vlasta Burian, že parník je důmyslný vynález. A měl pravdu,“ říká na palubě kapitán a zároveň kormidelník Karel Mikšovský. „Je navíc čest jezdit s parníkem Vltava, protože v Praze zůstal v provozu jako jediný. O něco větší kolesový parník Vyšehrad zůstává jenom kotvící kulturní památkou,“ podotýká v brzkém sobotním ránu - bylo teprve půl sedmé.

Na náplavce u Palackého mostu, kde Vltava tradičně kotví v centru metropole, je zatím klid. Nástupní molo u Rašínova nábřeží v Praze 2 je ještě prázdné, jenom posádka na palubě – spolu s personálem palubní kuchyně – chystá další plavbu lodi, jejíž narozeniny prozrazují nevelké bílé infoplachty připevněné na zábradlí.

„Poprvé vyplula 26. srpna 1940 na výročí Pražské paroplavební společnosti, která letos slaví 160 let,“ zmiňuje Mikšovský na střeše v kormidelní budce, která se dá během plavby na Slapy rozebrat, když musí podplouvat některé nižší mosty.

„Plavba s Vltavou je specifická, hezčí i zajímavější. Oproti novějším motorovým lodím je k obsluze potřeba také strojník v podpalubí,“ říká kapitán, který zastavuje parník včasným signálem do podpalubí. „To strojník zastaví loď. Já nahoře držím kormidlo a dávám signály. Je to souhra dvou lidí,“ vysvětluje.

Jeden dlouhý táhlý signál podle kapitána znamená „odplouváme“. Je to znamení nejenom do strojovny a pro další dva lodníky, ale i pro ostatní plavidla v okolí, že se parník dá do pohybu. Další dlouhý táhlý zvuk je „plnou parou vpřed“, naopak jeden krátký znamená „stop“. Trojitý signál pak oznamuje zpětný chod.

„Na parníku ještě zažíváme závan vorařství. Při jeho ovládání totiž musíme používat i bidla,“ zmiňuje historické, ale funkční pomůcky Karel Mikšovský. Příští rok to bude už 35 let, kdy tu začínal jako plavčík. Bylo to v roce 1991, kdy se Vltava dočkala přestavby na restaurační parník a dostala mimo jiné i nové židle a stoly.

Padesátimetrový parník Vltava byl přitom spuštěn na vodu v pražských loděnicích v roce 1940 původně jako osobní loď. Dnes je maximální kapacita plavidla až 300 lidí, ale kdysi se jich prý mohlo nalodit až 650.

Štíhlá bílá loď s červenými doplňky a zelenou střechou přitom byla stavěna jako kratší a užší, aby snadno a bezpečně proplouvala plavebními komorami na nejvytíženější trati z metropole do Štěchovic. A také kvůli nízké hladině řeky. S délkou 53,46 metry a šířkou 5,1 metrů činí její ponor pouhých 60 centimetrů – záleží na zatížení.

Stále je přitom poháněna původním parním strojem s výkonem 112,5 kW (150 k), který umí vytáhnout rychlost až na 17 kilometrů v hodině. Jenom uhlí už bylo v kotelně nahrazeno koncem 70. let naftou. Historickou strojovnu si mohou prohlédnout i cestující skrze velké skleněné okno v palubě pod nohama.

Zatím poslední rekonstrukce proběhla v roce 2009, kdy se kolesový parník Vltava navrátil co nejvíc ke své původní podobě z doby svého vzniku. Své 85. narozeniny oslavil v posledním srpnovém týdnu plavbou po Praze do zoo.

Zajímavostí je, že v letech 2011 a 2014 se zúčastnil slavnosti parníků v Drážďanech.