Článek
Spojené státy do světového konfliktu vstoupily roku 1941 po japonském útoku na vojenský přístav Pearl Harbor, po němž se USA dostaly do války s Japonskem a hned poté i s Německem.
„Tehdy jsem ještě chodil na střední školu, kde jsme se spolužáky poslouchali prezidenta Roosevelta, jak úspěšně žádá Kongres o souhlas s vyhlášením války agresorům. Poté v roce 1944, pár dnů před mými 18. narozeninami, jsem se přihlásil do armády a po několikaměsíčním výcviku vyrazil na evropské bojiště,“ popsal Harry Humason, který se v roce 1945 společně s 5. pěší divizí účastnil osvobození jižních Čech kolem Volar na Prachaticku coby pěšák s puškou.
Válka je peklo a ve výsledku má jen poražené.
Ještě předtím působil v okolí německého Frankfurtu nad Mohanem. „Tam jsem zažil svou první zkušenost s hrůzou války, kdy jsem viděl, jak krví prosáklá řeka unáší nespočet mrtvol a proud je vrší na hromadu podél břehu. Došlo mi, že teď už je to doopravdy,“ dodal Harry Humason.
„Na frontě byly obzvlášť nebezpečné všemožné sklepy a podzemí, kam přirozeně nebylo zvenku vidět a kde se mohli například v záloze skrývat nepřátelští vojáci. Nešlo tam ale dost dobře střílet preventivně, protože se tam mohly schovávat i ženy a děti. Měl jsem každopádně to štěstí, že jsem osobně nezabil žádnou lidskou bytost. Válka je peklo a ve výsledku má jen poražené,“ shrnul veterán Humason.
Ten po návratu domů nějaký čas zápasil s posttraumatickou stresovou poruchou. „Byl jsem například s přítelkyní v kině. Ve filmu zazněl výbuch a já šel okamžitě k zemi, jako bych byl zpátky v boji,“ usmál se.
Historik Jiří Klůc a veteráni Harry Humason (vlevo) s kolegou Arnoldem Strauchem besedovali na žižkovské radnici v Praze s českou veřejností.
Druhý veterán Arnold Strauch původně počítal s tím, že rovnou vyrazí na pacifické bojiště, ale k jeho překvapení ještě předtím mířil s 86. divizí do Evropy. Je tak jedním z mála bojovníků, kteří se postavili jak Němcům, tak i Japoncům a má zkušenost z obou dějišť války.
„Sloužil jsem u minometu. Do střetu s nacisty jsem se prvně dostal u Kolína nad Rýnem v Německu. My byli na jedné straně řeky a Němci na druhé. Mosty už v té době byly zničeny, a tak se bojovalo přes vodu. Postupovali jsme dál a dál směr Rakousko, až jsme se zastavili poblíž Šumavy u hranic s Československem,“ popsal Arnold Strauch, který je židovského původu a pomohl osvobodit několik koncentračních táborů.
„Potom nás odveleli zpět do USA. Měli jsme měsíc pauzu a pak nás ještě poslali na Filipíny v Pacifiku proti Japoncům,“ dodal veterán Strauch.
Konvoj Prahou
Besedě na Žižkově přecházela spanilá jízda Prahou konvoje amerických vojenských vozidel z druhé světové války, v nichž oba veteráni seděli. Mávaly jim stovky lidí.
Návrat amerických veteránů do Evropy, kde například navštívili také americký vojenský hřbitov v Nizozemsku a již absolvovali setkání v Plzni, lze podpořit finančně v příspěvkové kampani na platformě Donio a pomoct tak bojovníkům pokrýt výdaje na ubytování a další nezbytné věci.
Besedy se měl účastnit i třetí americký veterán z druhé světové války – stoletý Dominick Critelli z 95. pěší divize, kterého ale bohužel zastihly zdravotní indispozice a musel odpočívat.
Veteráni projíždí Klárovem pod Pražským hradem.
