Článek
„Na venkově je to horší, tady jsou řidiči na cyklisty zvyklí,“ směje se ve čtvrtek na lavičce pod stromem u kavárny hovorný Ruda a Jana s šálkem kávy v ruce přikyvuje.
Napříč Prahou projíždějí na kole úplně poprvé, přitom nejsou žádní začátečníci. Popisují, že jednou vyrazili i na šestidenní, šest set kilometrů dlouhý cyklovýlet k Baltu. Mají tak srovnání s cyklostezkami nejen u nás, ale i v zahraničí a mohou se podělit o svůj pohled na českou metropoli pohledem cyklistů ze severu.
„Vyjeli jsme z Liberce včera v devět hodin ráno,“ vypráví Ruda u cyklokavárny, kde se s manželkou zastavili po obědě v blízké nádražní restauraci. Cestu si rozplánovali na tři dny. „To abysme se moc nevyšťavili,“ doplňuje Jana.
Podle cyklomap, které využívají na Seznam.cz, je celá jejich trasa dlouhá 240 kilometrů a v sedlech kol chtějí strávit denně asi pět hodin. Předchozí noc strávili v Benátkách nad Jizerou, čtvrteční noc po průjezdu Prahou plánovali přenocování v Mníšku pod Brdy.
„Přijeli jsme sem přes Horní Počernice a celá cesta do Braníka byla překvapivě skvělá, až na zmatek na Černém Mostě. Jezdíme podle navigace na Seznam.cz, ale tam jsme prostě nevěděli kudy. Kola jsme museli snášet po schodech,“ popisuje Jana sedící vedle zaparkovaného elektrokola obloženého cestovními brašnami.
U této stanice metra na severu Prahy nemohli s manželem najít průjezd na navazující cyklostezku A26. „Jedu se sluchátkem v uchu a najednou mi navigace hlásí, že máme odbočit doleva do budovy metra. Nebyl tam průjezd ani průchod ani nic. Jen troje schody dolů,“ doplňuje Ruda.
Jenže právě tam potřebovali, protože dole viděli na zemi vyznačenou cyklostezku. „To byl jediný problém, ale možná jsme to udělali nějak špatně,“ shodují se skoro jednohlasně se smíchem.
Paradoxem je, že nic podobného se jim nestalo na cyklostezce Odra–Nisa při šest set kilometrů dlouhé trase na Balt. „V Německu mají cyklisty snad za bohy,“ rozplývá se Ruda. „Cyklostezka tam pokračuje i přes křižovatku a nekončí před ní jako u nás. Při nájezdu na cyklostezku nemáte ani nejmenší schůdek,“ líčí.
V Praze je nejvíc mile překvapila část cyklostezky vedoucí k Vltavě. „Od Černého Mostu to ještě směrem na Vysočany nebyl žádný zázrak, ale musíme počítat s tím, že jedeme Prahou. Když pak ale uhnete k Rokytce, jedete celou dobu až do středu města podél vody, skrze parky, je to krásně označené, široké, nádherné,“ pochvaluje si Jana.
Ruda podotýká, že v této části se česká metropole výrazně přiblížila vychvalovanému Německu.
„Bála jsem Prahy, že budeme muset jet z Vysočan po hlavní, že se budeme motat mezi auty,“ připouští Jana. Slézt z kola museli jenom kvůli množství lidí v okolí Staroměstského náměstí, kam si udělali plánovanou zajížďku. „Orloj jsme kvůli tomu nestihli jen o třicet vteřin,“ směje se zase Ruda s narážkou na sochy apoštolů, kteří se v každou celou stávají oblíbeným lákadlem pro turisty. Jízdu ke Karlovu mostu si užili, protože jeli pomalu za kočárem taženým koňmi.
„Od Mánesa už je to zase úplně hladká jízda, pěkně pod Vyšehradem, sem na Braník. Dál teď plánujeme uhnout na druhou stranu řeky na Zbraslav. Fakt jsme nečekali, že to bude takhle dobré. V Liberci takové trasy prostě nemáme,“ podotýká Ruda a dodává: „Někdy vezmu ještě kamaráda, zajedeme autem na severní okraj Prahy, tam to zaparkujeme a do centra si pojedeme na kolech. Stojí to za to.“
