Článek
Letohrádek je považován za nejvýznamnější dílo italské renesance na sever od Alp. Jeho prvky se vyznačují přímou geometrií, inspirací antikou a středomořskou vzdušností, která však vnitřní prostory činí v tuzemských zeměpisných šířkách nevhodnými pro pobyt během chladných měsíců. Správa Pražského hradu plánuje tento fakt ctít a prostory nijak nezateplovat, jelikož by tím došlo k rychlému opotřebení původních materiálů. Budova proto bude k setkávání sloužit zejména od jara do podzimu.
„Zrestaurujeme kamenné, kovové, štukové a truhlářské prvky včetně oken, dveří a okenic. Obnovíme i dřevěný kazetový strop v horním sále, kterému navrátíme původní vzhled podle renesančního návrhu,“ popsal Pavel Vyhnánek, ředitel Správy Pražského hradu. V rámci exteriéru se restaurátoři zaměří na prvky horní i dolní balustrády, římsy, sloupové arkády a na opravy omítek.
Významnou součástí oprav bude instalace moderního osvětlení pro kulturní události. „Výstavní prostory vybavíme novým, citlivým nasvícením expozic. Veřejně přístupné části doplníme nástěnnými svítidly a historické lustry, které jsou dominantou interiéru, kompletně repasujeme,“ dodala architektka Barbora Feret, vedoucí Oddělení přípravy a realizace staveb Správy Pražského hradu. Velká pozornost bude věnována také jižní části komplexu, kterou je potřeba staticky zajistit.
Opravy se dočká i sociální zázemí v suterénu, dojde k výměně rozvodů vody i kanalizace a současně vznikne důstojné zázemí pro kustody.
Dům kratochvílí
Královský letohrádek v dějinách sloužil pro reprezentační účely i různá neformální setkávání. „Německý název zní Lusthaus, tedy dům kratochvílí a radovánek,“ připomíná Vyhnánek s tím, že stavba nevznikla náhodně. Původně v těchto místech vyrostla Královská zahrada, a to zhruba ve 30. letech 16. století.
Prvotní podobu budovy navrhl italský sochař a architekt Paolo della Stella. Do podoby, jakou známe dnes, ji dostavěl Bonifác Wolmut, který přidal patrovou nástavbu spolu s měděnou střechou ve tvaru obráceného lodního kýlu.
Vnitřní dispozice prostor se měnila v 18. století a v polovině 19. století podle návrhů Bernarda Grubera. Z této doby se v objektu zachovalo například litinové schodiště. Ve 20. století došlo k technickým úpravám interiérů, na kterých se podílel architekt Jože Plečnik a jeho kolega Pavel Janák, jenž je autorem mramorové podlahy v prvním patře. Poslední rekonstrukcí byla oprava střešní krytiny v roce 2012.
Interiér letohrádku před renovací
