Článek
Sdílel jste nedávno na sociálních sítích případ opakovaně posprejovaného obchodu s židovskou tématikou. Je to v Praze ojedinělý případ?
Bohužel není. Podobných případů je více a jejich počet roste. Když jsem se na posprejovaný obchod díval, napadla mě určitá souvislost s 30. lety 20. století v nacistickém Německu.
Tehdy byly podobným způsobem poškozovány židovské obchody a další objekty urážlivými a hanlivými nápisy. Je to alarmující, protože od ničení majetku je totiž už jen velmi tenká hranice k útokům na lidi, což je skutečný problém, kterému jsme vystaveni již nyní.
Jaké jsou vaše osobní zkušenosti s antisemitismem?
Zažil jsem situaci, kdy na mě kolemjdoucí pokřikoval jen kvůli tomu, že jsem měl na hlavě tradiční židovskou pokrývku hlavy, které říkáme kipa nebo jarmulka. A podobné zkušenosti slýchám od řady lidí ve svém okolí, kteří se netají svou židovskou identitou, a to i z akademického prostředí.
Narážky, stigmatizace, obviňování z genocidy – to všechno tu zaznívá a plíživě se stává součástí společenského diskurzu. Znám lidi, kteří se kvůli své víře bojí o bezpečí svých dětí. A to je v Evropě nepřijatelné.
To pokřikování na vás se odehrálo v Praze?
Ano. A souviselo to jen s tím, že jsem měl na hlavě viditelný židovský symbol. Člověk se jenom kvůli tomu může stát terčem invektiv.
Vnímáte u sebe nějakou formu autocenzury, jestli si ji na veřejnosti nasadit?
Většina Židů v Česku z různých důvodů svou tradiční pokrývku hlavy skrývá pod čepicí, nebo ji mimo synagogu vůbec nenosí – a to není nic nového. Rozdíl mezi situací u nás a v Izraeli je ale v tom, že v Izraeli si člověk může jarmulku nasadit, aniž by musel přemýšlet o své bezpečnosti. Tady tomu tak bohužel není.
Nedaleko v Jeruzalémské ulici jsou před synagogou dlouhodobě i zátarasy…
Ale proč vůbec existuje tato nutnost? Nedávno jsem se přistihl při přemýšlení o tom, že fakt, že se židovská komunita musí obávat o svou bezpečnost, vlastně již považuji za normální součást reality. Jenže samozřejmé to není přirozené, a normální už vůbec ne.
Někdo se mě nedávno zeptal, jestli mám pocit, že žiji ve svobodné zemi. Odpověděl jsem rozhodně, že ano. Dál se mě ale zeptal: „A můžeš bez obav nosit na ulici symbol své víry?“ V tu chvíli jsem se musel odmlčet…
Odejdete dneska tady odsud v Praze v jarmulce?
Já sám většinou jarmulku ve veřejném prostoru nenosím viditelně. Je smutné, že mnozí Židé u nás jarmulku raději skrývají, ne proto, že by se styděli, ale protože se bojí urážek. Faktem je, že atmosféra houstne takovým způsobem, že člověk, který viditelně nosí židovské náboženské symboly, se dnes může snadno stát terčem nadávek. To je situace, ve které teď jsme.