Článek
„Maluju nový obraz na Barrandově a mám z toho supr pocit. Barvy na černobílém pozadí krásně vynikají. Je to čtvrtý, poslední obraz s motivem templářů, které jsem teď maloval během týdne. Na tomto obrazu v závěru série už jde rytíř jakoby domů,“ říká Vladimír Hirscher.
Na cyklostezce podél Vltavy blízko Barrandovského mostu tvoří po půlce dubna legální streetart, často se u něj během čtvrtečního dne zastavují cyklisté i chodci, někteří už jeho obrazy znali i z jiných míst v Praze.
„Většinou maluju sci-fi nebo zvířata, ale vždycky mě bavila i historie. Teď jsem dostal chuť udělat historickou sérii, i když spousta lidí třeba ani nepozná, že jde o templáře,“ podotýká výtvarník tvořící pod přezdívkou CAER8th s tím, že lidé mohou jeho rytíře vnímat jako hrdiny z minulosti, kteří hlídají naši kulturu.
„Historie a předků bychom si měli vážit a uctívat je. Přijde mi scestné, aby se na základě aktuálních politických názorů sundávaly sochy a mizely kříže a další historické artefakty. To bude také jeden z důvodů, proč zrovna maluju tyto motivy,“ přemýšlí nahlas.
Přiznává, že herní fenomén historické hry Kingdom Come se nevyhnul ani jemu a vizuální inspirace mohla přijít i odsud. „Je to vynikající hra! A můžu se na tu dobu podívat interaktivně, stávám se jakýmsi kameramanem, kdy si prohlížím hrady a architekturu z úhlů, ze kterých chci a potřebuju, což je pro výtvarníka důležité,“ vysvětluje.
Když vidí rytířská brnění, je podle něj fascinující, co naši předkové dokázali vytvořit. „Jsem rád, že aspoň maličko můžu tento vizuál vrátit zpátky do ulic. Na chvíli, než moje obrazy zase zmizí,“ krčí rameny s tím, že to je u tohoto typu pouličního umění samozřejmě běžné a počítá s tím.
Na zemi u zdi má vyskládaných kolem čtyřiceti plechovek sprejů různých barev. Jenom na světlý podklad padnou čtyři plechovky, pak už se na ploše začnou objevovat první tahy červené a černé. Začíná před desátou hodinou.
„Udělám si dost detailní náčrt, který postupem času vybarvuju a stínuju. Mám s sebou vždycky předlohu, většinou v mobilu, ale přidávám také průběžně nějaké věci z hlavy, které mě zrovna napadají,“ vysvětluje svůj postup.
„Zeď bývá počmáraná, něco prosvítá, jsou tam nerovnosti, hledám si na ploše body, díky kterým se mohu geometricky orientovat, abych si obraz porovnával s předlohou. Dřív se používal princip mřížky a někdy stále používá, toto je podobný přístup,“ upřesňuje.
Nikdy se ale nedrží striktně předlohy. „Mám rád dynamické tahy, klidně i nějaké přesahy, navíc to doplňuju malbou z hlavy, což je důležitá část,“ vypráví a když si všimne, že má tmavou bundu s nápisem NASA nově zacákanou kapičkami barvy, zamyslí se: „Hele, tohle vypadá jako půlměsíc. To dokreslím a bude z toho noční obloha.“
Při procházení jeho dřívějších obrazů v mobilu během jedné pauzy na napití padne zrak i na fotografii fotbalové tribuny. „Když jsme u těch křižáků, tak pár týdnů zpátky jsem maloval na fotbalovém stadionu Viktorie Žižkov snad stoletou zeď, asi dvě stě metrů čtverečních, která byla poničená, a tam jsem dělal i Jana Žižku,“ zavzpomíná na nedávnou minulost.
„Oslovili mě a napadlo mě využít historické fotografie fanoušků z 20. let minulého století. Úplně dojatý jsem byl z fotky dědy, jak kouká s vnukem na fotbal. A samozřejmě Žižka nemohl chybět, protože ten u nás křižákům vysvětlil, co jo a co ne,“ usměje se kolem půl třetí odpoledne, kdy s obrazem na zdi u Vltavy finišuje.
„Uvidíme, jaké obrazy budou dál, dělám hodně sci-fi, rakety, metra, letadla… Uvidíme,“ dodává muž, který v minulosti sprejoval i tygří kamufláž pro vojenský vrtulník.
