Článek
Muž chtěl po Úřadu práce dávku státní sociální podpory v podobě příspěvku na bydlení, k čemuž doložil nájemní smlouvu na jeden pokoj. Ten byl umístěn v hospodě v rekreačním areálu. Podle předpisů pro přiznání příspěvku musí být v místě pro bydlení koupelna a záchod. Muž připomínal, že má záchody hned dva - konkrétně WC muži a WC ženy - hned za výčepem. Tam byla i sprcha.
Takové uspořádání však úředníky k přiznání dávky nepřesvědčilo a muž se začal soudit. U českobudějovického krajského soudu ale nepochodil. „Obývaná místnost stavebně technickým uspořádáním a vybavením nesplňuje požadavky na trvalé bydlení a není k tomuto účelu užívání určena podle stavebního zákona, a není tedy bytem ve smyslu zákona o státní sociální podpoře,“ konstatoval soud.
Muž neklesal na duchu a podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ale ani tam jeho argumenty nezafungovaly. Soudcům totiž nezbylo než zopakovat, že místnost neodpovídá legislativním požadavkům, navíc je v budově, která není určena pro trvalé bydlení, ale v restauračním zařízení.
Já jsem správce, psal Ústavnímu soudu
Ani tehdy se muž nevzdal a ve stížnosti k Ústavnímu soudu psal, že v místě bydlí jako správce objektu občanské vybavenosti a jeho obydlí prý všechny požadavky na byt splňuje. Senát se soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou ale nenašel důvod k zásahu.
V rozhodnutí, které soud zveřejnil v těchto dnech ve své databázi, soudci připomněli, že dotyčná místnost pravidla jednoduše nesplňuje a muž tento závěr nijak nevyvrátil. „Napadená rozhodnutí tedy neporušila stěžovatelovo ústavně zaručené právo či svobodu. Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou,“ zapsali soudci.
