Hlavní obsah

Žena z Ostravy bojuje za svou samostatnost. Do ústavu se vrátit nechce

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Zpátky do Rehabilitačního ústavu v Hrabyni na Opavsku, kde žila mnoho let, se Johana Pascale Veličková vrátit nechce. Letos se osamostatnila, na úvěr si v Ostravě pořídila byt a nyní bojuje o to si svou těžce vydobytou samostatnost udržet. Navzdory všem překážkám.

Foto: Archiv Johany Pascale Veličkové

Johana Pascale Veličková je šťastná, že už nežije v ústavu

Článek

„Přiznávám, není to vůbec jednoduché. Nejvíce bojuji s financemi. Zatím to zvládám, ale jedu každý měsíc na doraz. Pracuji home office, vydělám si čtyři tisíce korun. Plus mám invalidní důchod a příspěvek na péči. Snažím se najít si další práci, ráda bych si dodělala i maturitu,“ svěřila se Právu Veličková, která po dětské mozkové obrně skončila na invalidním vozíku.

Narodila se předčasně, trpí ale také autismem a má Tourettův syndrom, což znamená, že ji trápí pohybové tiky, konkrétně cukání očních víček. Navíc je sirotek. Vychovávali ji dědeček s babičkou, a to až do jejich smrti. Pak byla dva roky v pěstounské péči, a nakonec tedy v hrabyňském ústavu.

Těžký život s postižením

„Měla jsem hodně těžký život, ale jsem rozhodnutá to změnit. Důležité pro mě bylo to, že se mi podařilo dostat se z ústavu. Dva roky jsem sháněla byt, který by vyhovoval mému postižení,“ popisovala žena.

Po amputaci hraju ještě lépe, říká jednoruký golfista

Muži

„Už jsem to v ústavu nemohla vydržet. Byla jsem zcela frustrovaná. Je hrozné pozorovat kolem sebe lidi, jak jdou psychicky a fyzicky dolů. Pokud bych neodešla, tak nevím, jak bych dopadla,“ vysvětlovala s tím, že nyní pravidelně rehabilituje v klimkovických lázních, což jí hodně pomáhá.

Foto: Archiv Johany Pascale Veličkové

Žena trénuje pohyb o berlích, ale i pobyt v cizím prostředí mezi neznámými lidmi

Chybí peníze na lázně i asistenty

Jenže i na lázně si žena musí půjčovat peníze či shánět sponzory. „Problém je v tom, že nárok na lázně mám jen jednou za dva roky, ale já to potřebuji každoročně. Navíc mi zdravotní pojišťovna vždy proplatí jen polovinu,“ líčila handicapovaná žena.

V lázních se jí vždy terapeut věnuje hodinu a půl. „Je to pro mé tělo ráj. Vždy se uvolním a procvičíme celé tělo. Snažím se na kratší vzdálenosti, hlavně doma, chodit pomocí berliček,“ ukazovala.

Finance žena potřebuje i na zajištění asistentů, kteří jí pomáhají s péčí o domácnost i o ni samotnou. Asistenta bude potřebovat i na to, aby si mohla dodělat maturitu. Ráda by dálkově studovala na ostravské Střední škole profesora Zdeňka Matějčka, která vzdělává nejen zdravé žáky, ale i ty se speciálními vzdělávacími potřebami.

„Věřím, že díky maturitě bych měla větší možnosti získat lépe placenou práci. Jinak jsem také výtvarnice, maluju obrazy a píšu básně. Mám už i vytištěné knihy, hledám vydavatele,“ usmála se žena, která je rozhodnutá svůj boj o samostatnost nevzdat.

Žije s vzácnou genetickou vadou. Ze svého postižení si dělá legraci na sociálních sítích

Zdraví

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám