Žena se po třetím císaři nechala sterilizovat. Pak chtěla odškodnění, že už nemůže mít děti

S nárokem na finanční satisfakci, která náleží nuceně sterilizovaným, často romským ženám, z období od roku 1966 do roku 2012, se proto obrátila na ministerstvo zdravotnictví. Když tam nepochodila, začala se soudit a případ dotáhla až k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ten ji ale v těchto dnech vzkázal, že na peníze nemá nárok. Podle verdiktu totiž ničím neprokázala, že by ji ke sterilizaci někdo nutil nebo byla provedena proti její vůli, naopak důkazy jasně hovořily o tom, že věděla, co dělá.

Případ se odehrál už v roce 2009, kdy žena dorazila do plzeňské fakultní nemocnice ke svému třetímu porodu. Předchozí dva se odehrály císařským řezem, a i třetí dítě přišlo na svět stejně. Žena v nemocnici podepsala souhlas se sterilizací s odůvodněním, že si další těhotenství již nepřeje a byla řádně poučena o nevratnosti zákroku. Podpis pak připojila i k informovanému souhlasu před zákrokem.

Jenže v roce 2024 se žena obrátila na ministerstvo s tím, ať jí vyplatí 300 tisíc podle zákona o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem. Ministerstvo to ale odmítlo a žena pak s žalobou nepochodila ani u pražského městského soudu.

Městský soud uvedl, že ze zdravotnické dokumentace neplyne nic o tom, že by lékaři postupovali svévolně a proti přání pacientky. „Formulace ‚Již dvakrát jsem porodila císařským řezem a nyní budu opět rodit císařským řezem potřetí. Další těhotenství si již nepřeji‘ nevzbuzuje závažné pochybnosti o tom, že se jedná o autentické přání,“ upozornili soudci.

Žena se ale nevzdala a podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. V ní tvrdila, že souhlas podepsala omylem a nevěděla, co to je sterilizace.

„Dokumenty jí byly předloženy k podpisu při přijetí do nemocnice, tedy v době, kdy trpěla psychickým vypětím z důvodu nadcházejícího porodu císařským řezem. Neměla dostatečný časový prostor si podstoupení sterilizace promyslet a eventuálně se poradit se svým mužem. Zdůrazňuje, že si i nadále přála mít děti a byla srozuměna s tím, že i třetí porod proběhne císařským řezem,“ napsal do stížnosti ženin advokát.

Ministerstvo zdravotnictví naopak ve svém vyjádření uvedlo, že tvrzení o tom, jak na ní bylo tlačeno, je jen účelové.

Senát Nejvyššího správního soudu v čele s Jaroslavem Vlašínem skutečně nenašel žádný důvod k zásahu. Zdůraznil, že k provedení zákroku byla nutná její předem vyplněná žádost, kterou po poučení podepsala a sterilizace se odehrála až další den.

„Stěžovatelka měla během ústního pohovoru možnost zeptat se na cokoliv, zajisté si mohla vyžádat i určitý čas na rozmyšlenou, pokud jí od podání žádosti vznikly nějaké pochybnosti, eventuálně se s někým poradit. Sama pak svým podpisem stvrdila, že mohla klást doplňující otázky, na které jí bylo řádně odpovězeno a že informacím a poučení plně porozuměla a souhlasí s navrhovaným postupem,“ uvedli soudci.

„Tvrdí-li nyní, že listiny podepsala v rozrušení, aniž by věděla, co vlastně podepisuje, a že na ní byl činěn nátlak, pak takové tvrzení není podepřeno ani jediným důkazem. Po přijetí k hospitalizaci byla podrobena různým vyšetřením, jež jsou uvedena v kartě o průběhu porodu, přitom nebyly zaznamenány žádné indicie, jež by svědčily o nějakém jejím mimořádném rozrušení, jež by mohlo mít za následek omezení jejích kognitivních schopností,“ zakončili soudci.