Článek
Obecný zákaz vybírat poplatky za péči, která je hrazena z veřejného zdravotního pojištění, platil v Česku i dříve. Systém ale fungoval na principu, co není zakázáno, je dovoleno, takže lékaři po pacientech často požadovali peníze za to, že je „vezmou do péče“, za dřívější termín u specialisty, za soukromý pokoj v nemocnici nebo třeba za výběr konkrétního lékaře či sestry.
„U praktického lékaře po mně chtěli 500 korun za prodloužení registrace. Nechtěl jsem doktora měnit, navíc jsem tam přišel s akutním problémem, potřeboval jsem rychle ošetřit, a tak jsem zaplatil,“ řekl Novinkám pacient z Prahy 4.
„Rehabilitační lékař mě vyšetřil a dal mi poukaz na rehabilitace. Teprve na recepci při objednávání termínů cvičení mi řekli, že musím zaplatit registrační poplatek 500 korun. Tak jsem zaplatila,“ popisuje další pacientka.
„Takové jednání poskytovatele bylo protizákonné už dříve, jednalo se ale ‚jenom‘ o porušení zákona o veřejném zdravotním pojištění. A za to nebylo možné uložit poskytovateli pokutu,“ vysvětlilo ministerstvo zdravotnictví, proč ke změně přistoupilo.
„Za zdravotní péči, která je poskytována v rámci veřejného zdravotního pojištění u smluvních lékařů zdravotních pojišťoven, není možné vybírat žádné poplatky,“ zdůraznil prezident Svazu zdravotních pojišťoven Martin Balada.
Ceník nesmí být jen „u sestřičky“
Některé poplatky, za služby nehrazené z pojištění, ale zdravotnická zařízení vybírat mohou. Typicky například nejrůznější výpisy ze záznamů (administrativu) nebo vyšetření potřebná pro řidičák, zbrojní průkaz či samostatný pokoj v nemocnici. Lékař si také může účtovat pokutu za to, že pacient bez řádné omluvy nepřijde na objednané vyšetření.
„Náhradu škody za neomluvenou absenci je ale možné pacientovi účtovat jen tehdy, pokud s tím dopředu souhlasil, například smlouvou s poskytovatelem,“ napsal Novinkám Zorjan Jojko, předseda Sdružení ambulantních specialistů.
Se všemi poplatky musí lékař dopředu pacienta seznámit. Musí je tedy mít v ceníku na viditelném místě v čekárně nebo na webu. Nestačí tedy mít ceník „k nahlédnutí u sestřičky“.
Pokud se pacienti setkají s tím, že po nich lékař požaduje jakékoli podobné poplatky, doporučuje to ministerstvo zdravotnictví nejdříve řešit s konkrétním zařízením.
Každý poskytovatel péče musí přijímat stížnosti a vyřizovat je. Pokud je pacient s vyřízením stížnosti nespokojen, může se obrátit na pojišťovnu nebo na krajský úřad. Je ale potřeba mít odpovídající doklad, například účtenku.
Když se pojišťovna dozví, že lékař neoprávněně vybírá poplatky, pak může zdravotní výkon odmítnout proplatit. „Současně vyzve poskytovatele, aby se podobného jednání do budoucna vyvaroval. V krajním případě opakovaných prohřešků může pojišťovna lékaři vypovědět smlouvu,“ informuje Balada.
Nemocnice také od ledna musí mít nově nemocničního ombudsmana jako prostředníka při sporech s pacienty.
