Hlavní obsah

Vychovávali ho jako syna čtyři roky, teď netuší, kde je

Právo, Stáňa Seďová

Michaela a Aleš E., bankovní úřednice a svářeč, zoufale toužili po dítěti. K adopci žádné nebylo, ale sociální pracovnice je upozornila na půlročního Nikolase v kojeneckém ústavu. Byl nemocný, jeho matka narkomanka ve vězení, otec neznámý. Poradila jim, že vezmou-li si ho do péče jako pěstouni, bude za chvíli právně volný a oni ho budou moci adoptovat.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Ilustrační foto

Článek

Jenomže. Po pár letech se objevil muž slovenského původu žijící ve Francii a přihlásil se o otcovská práva. Soud mu Nikiho do péče svěřil, ale dřív, než byl rozsudek pravomocný, otec se synem zmizeli. Zoufalí pěstouni nevědí, co s chlapcem je.

Úřady si zodpovědnost přehazují a 4,5letý Nikolas je možná ve Francii, možná na Slovensku. Bez lékařské karty, léků na své astma a aniž by znal důvod, proč musel se „strýcem“, jak mu říká, pryč a proč skoro tři měsíce neviděl rodiče.

Otec se objevil po dvou letech

„Tehdy jsme o pěstounskou péči neměli zájem, protože jsme nechtěli, aby se nám stalo to, že by dítě chtěl někdo z biologické rodiny zpět. Řekli nám o chlapečkovi, který na tom sice nebyl zdravotně nejlépe, ale že se na něj můžeme jet podívat. I přes Nikiho zdravotní komplikace jsme byli rozhodnuti, že se o něj postaráme, protože jsme se do něj zamilovali na první pohled,“ popsala redakci Práva seznámení s Nikolasem Michaela.

„Niki se stal celým naším životem. Je pro nás vším. Strašně moc ho milujeme. Doufali jsme, že se vše brzy vyřeší a budeme ho moci adoptovat,“ dodala. Jenže na jaře roku 2014 se najednou objevila žaloba o určení otcovství.

„Paní z Orgánu sociálně-právní ochrany dětí nás o tom neinformovaly. A my pak nevěřili vlastním uším. Následně genetické testy prokázaly, že pan L. je skutečně otcem. My jsme jen věděli, že biologický otec měl poslat matce Nikolase peníze na interrupci a víc se nezajímal. Nicméně po tomto kroku nejevil nijak zvlášť zájem Nikiho vídat. Viděli se s chlapcem jednou za dva tři měsíce. Vždy jsme mu vyšli vstříc. Až v dubnu roku 2016 se najednou staly kontakty intenzivnější,“ popsala pěstounka.

Měli odjet na týden, už se nevrátili

Tehdy se však celá situace začala na chlapci podle posudků psycholožky a učitelek z mateřské školky negativně projevovat. Hoch se neustále ujišťoval, že o maminku a tatínka nepřijde, zhoršoval se jeho zdravotní stav, začal být ve školce výbušný.

Pak 8. září 2016 rozhodl soud o svěření syna do péče biologického otce, u nějž pár dní předtím strávil Nikolas poprvé noc. Pěstouni se ihned odvolali.

Ještě v původním rozsudku byla na 12. září naplánována schůzka všech stran, na které se mělo podle rozsudku domluvit předání do péče otce na konci měsíce září. K té už však nedošlo. Pan L. měl odjet s Nikim na týden, ale už se nikdy nevrátili. „Nevím, co řekl jemu. My už o něm nic nevíme,“ vzpomíná na 10. září, kdy viděli Nikolase naposledy, Michaela E.

„Nevíme, zda s ním žije ve Francii, myslíme si, že spíš je chlapec u babičky v Košicích. Pan L. se nejevil jako tatínek, nikdy se tak k Nikolasovi nechoval. Od svého odjezdu nám nezvedá telefon, babička nám oznámila, že nám syna k telefonu nedá. Ať jim dáme pokoj. Zdravotní kartu má Niki stále v Česku, přitom potřebuje léky na astma. Nemáme o něm jedinou zprávu. Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (UMPOD), který řeší případy dětí cizinců, nám už od září neodpovídá, přehazuje to na Orgán sociálněprávní ochrany dětí (OSPOD) a ti zase na ně,“ svěřila se redakci zoufalá pěstounka.

Babička: Kluk se má dobře

Redakci Práva se nepodařilo zastihnout otce, telefonicky se spojila pouze s babičkou Nikolase žijící na Slovensku. „Chlapec se má dobře. Žije s otcem ve Francii. Ten je hodně vytížený, pracuje celý den, proto nemůže vždy zvedat telefon,“ vysvětlila nejprve babička Nikolase nekomunikativnost biologického otce.

Na otázku, kdo se tedy o Nikolase stará, babička reagovala: „Má pečovatelku. Ta se o něj stará. Do školky nemůže, protože nemá zdravotní kartu, ale tu mu má poslat česká lékařka. Ale nic mu není, zdravotně je na tom dobře. Nijak si nestěžuje, proto syn nechce, aby mluvil s pěstouny, aby se mu nezačalo stýskat.“

V tuto chvíli je situace taková, že soud sice rozhodl o svěření chlapce do péče otci, pěstouni se ale odvolali, proto není rozsudek právoplatný. „Rodiče si dítě přebírají do své péče, jakmile rozhodnutí soudu nabude právní moci. Do té doby mají za dítě odpovědnost pěstouni. V případě, že by rodiče převzali dítě před rozhodnutím soudu proti vůli pěstounů, jednali by tak v rozporu se zákonem,“ reagoval na dotaz Práva Jiří Vaněk z Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.

Nicméně otec se synem zmizel a informace o něm zřejmě nikdo nemá, tedy alespoň je neprozradí lidem, kteří dítě čtyři roky vychovávali.

Výběr článků

Načítám