Článek
„Vznikne jednotná definice toho, co je domácí násilí. Rada se usnesla sjednotit legislativu, aby se zefektivnila ochrana obětí a dětí, které v násilných domácnostech žijí a vyrůstají, a zajistila se dostupná pomoc,“ řekla Právu zmocněnkyně pro lidská práva a místopředsedkyně Rady Klára Šimáčková Laurenčíková.
Podle senátorky a členky Rady Adély Šípové (piráti) je určen okruh zákonů, kterých by se nová legislativa měla dotýkat. „Bylo by vhodné, aby novelizace dopadla do oblasti zákoníku práce. Tak aby oběť mohla získat pár dní volna na vyřízení odstěhování se ze společného obydlí či administrativní úkony, a přitom nepřišla o práci. Nebo aby se při žádosti o dávky v případech domácího násilí nebral v potaz příjem agresora,“ přiblížila Šípová.
Díra ve zdi i útok smetákem. Soud řešil spor v rodině
Podle Rady by návrh legislativních změn měl být Laurenčíkovou, která přípravu bude koordinovat, a premiérem Petrem Fialou (ODS) předložen do konce června příštího roku.
„Řada návrhů je už přichystaná, hodně na tom pracuje vládní výbor pro prevenci domácího násilí. Myslím, že legislativa by měla být finalizována do jara příštího roku. Pak se rozeběhne formální proces schvalování, tedy její projednávání v relevantních výborech, Poslanecké sněmovně a hlubší představení návrhů jednotlivým resortům,“ podotkla Laurenčíková.
Jednání Rady se zúčastnila i nezisková organizace ProFem, která se pomocí obětem domácího a sexuálního násilí zabývá. „Ať oběti komunikují s jakoukoli institucí, záleží na daném člověku, jestli je schopen situaci vyhodnotit jako domácí násilí. Úřady po přijetí jasné definice budou schopny lépe konat a poskytnout dostatečnou pomoc,“ řekla ředitelka ProFemu Jitka Poláková.
Domácí násilí: zlehčování i chaotická pomoc
Rada si přeje také novou definici trestného činu znásilnění, kterou má vytvořit ministerstvo spravedlnosti. „V současné době se znásilnění dopustí ten, kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí někoho donutí k pohlavnímu styku. My jsme doporučili vládě, aby do této definice vložila, že znásilněním je i to, pokud někdo vykoná pohlavní styk bez souhlasu oběti,“ konstatovala Šípová.
Podle senátorky je důležité vzít v potaz, že některé oběti rezignují a nadále se nebrání. „Momentální definice je zastaralá. Většina znásilnění se neděje v parku cizím člověkem, ale jsou to osoby blízké, které oběť zná. Dost často to probíhá bez násilí, agresoři používají manipulaci,“ upřesnila místopředsedkyně Rady vlády pro rovnost žen a mužů Marta Smolíková.
Obě ale upozornily na to, že Rada může změnu rezortu pouze doporučit. Resortní zástupci totiž na schůzce chtěli místo „bez souhlasu“ do redefinice zahrnout spojení „proti vůli“.
Mladík na Benešovsku sledoval ženu z vlaku. Pak ji znásilnil
Již dříve poslankyně Taťána Malá (ANO) a Barbora Urbanová (STAN) prohlásily, že pokud ministerstvo redefinici znásilnění nenavrhne, udělají to samy poslaneckým návrhem.
„Vždycky je lepší, aby to šlo ze strany resortů než poslanecké iniciativy, protože mají lepší aparát k vytvoření návrhu. V Německu mají v zákoně proti vůli, oznámení je sice víc, ale odsouzení je stejně. Zatímco v zemích, kde pracují se souhlasem, například Dánsku, došlo i k nárůstu ohlášení i identifikace činů. Vůle nedává prostor to definovat, je potřeba souhlasit,“ podotkla Smolíková.
Podle výzkumu ředitele vládního odboru rovnosti žen a mužů Radana Šafaříka je v ČR ročně spácháno asi dvanáct tisíc znásilnění, na policii je jich nahlášeno ale jen šest set. I proto, že činy jsou spáchány bez násilí.