Článek
Psychologové se dlouhodobě shodují, že prostředí, ve kterém člověk umírá, má naprosto zásadní vliv na kvalitu jeho posledních chvil, míru prožívané bolesti, psychickou pohodu a celkovou důstojnost odchodu.
Nemocniční prostředí však zpravidla navozuje emoce zcela opačné, působí nepřirozeně, odtažitě a neosobně. Většinou jsou pacienti i v závěru života umístěni na standardních pokojích s dalšími ošetřovanými. Soukromí jim poskytují pouze plenty, které je oddělují od ostatních.
„Jednoduše si představte čtyřlůžkový pokoj na interně, kde máte omezené soukromí. Je stroze a jednotvárně vybavený,“ popsal David Peřan, ředitel Centra paliativní péče (CPP), které se snaží zlepšit péči o umírající v celé republice.
Paliativní pokoje
Ke klidu umírajícího i jeho rodiny mohou napomoci takzvané paliativní pokoje na stejnojmenných odděleních, ty ale zatím existují jen ve čtrnácti nemocnicích, například v pražské nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, v nemocnici Agel v Prostějově nebo v jihlavské nemocnici.
„Pokoje bývají vybavené tak, aby připomínaly domácí prostředí, nikoli nemocnici. Jsou jinak vymalované, nábytek má dřevěný dekor… Aby se v nich lidé reálně cítili lépe,“ popsal Peřan. K vybavení často patří i přistýlka nebo lůžko navíc pro rodinu. Ta má k příbuznému nepřetržitý přístup.
Pokoje jsou určené zejména pro lidi s pokročilým onemocněním, u nichž již byly vyčerpány možnosti léčby zaměřené na uzdravení. Péče zdravotníků se soustředí především na zmírnění obtíží.
Každá z nemocnic disponuje zpravidla jednotkami lůžek. „Jako paliativní lůžka jsou často označovány i k tomu vyčleněné pokoje na standardních odděleních,“ podotkla Karolína Pochmanová z CPP.
Častěji než se speciálními lůžky se lze v nemocnicích setkat s paliativními týmy. Ty jsou složené z lékařů, všeobecných sester, sociálních pracovníků, psychologů a kaplanů a pomáhají nejen samotnému pacientovi, ale také jeho rodině. Fungují ve více než čtyřiceti nemocnicích.
Počty pokojů a lůžek podle odborníků nejsou dostatečné. „Zatím nemáme legislativně ukotvenou povinnost lůžkového paliativního oddělení v nemocnicích. Proto se právě tyhle pokoje většinou nacházejí různě na internách, léčebnách dlouhodobě nemocných nebo odděleních následné péče,“ řekl Peřan.
Nyní musí medicínský obor dle ředitele centra počkat na strategii k rozvoji paliativní péče, kterou dává dohromady ministerstvo zdravotnictví. Hotová by měla být v příštím roce, realizace většiny změn by měla probíhat v letech 2027–2035. Hlavním cílem je zajištění dostupné paliativní péče pro všechny s pokročilou vážnou nemocí.
„Zároveň s tím potřebujeme už teď navyšovat kapacity. Aby se navýšily kapacity, tak potřebujeme finance, personál, prostory. Není to o jednom aspektu, ale je to o celém systému, který se vyvíjí. Musí začít reagovat na potřeby, které navíc, jak vidíme z predikcí, budou narůstat,“ dodal Peřan.
