Umělá ledová stěna na Vysočině je otevřena lezcům. Počasí nabízí ideální podmínky

„Co se týká Česka, tak je to opravdu jedinečnost, jak výškou, plochou a snadnou přístupností, tak kapacitou lezců, kteří jsou schopni v jeden moment lézt,“ vysvětluje Slávek Matuška, předseda horolezeckého oddílu Ledová stěna Vír.

Ledopád vytvářejí provozovatelé na skalách pomocí čerpadel a vody z přilehlé řeky Svratky. Poprvé se zdejší lezecký provoz otevřel veřejnosti na začátku roku 2009. Letos si povrch vyzkoušeli lezci poprvé před týdnem, v sobotu 13. ledna.

„Na vytvoření toho ledu bylo tentokrát potřeba nějakých 120 hodin opravdu mrazivého počasí, teploty -10. A pak to vzniká velmi rychle, když se to kropí,“ přibližuje Matuška.

V místech, kde se na skále voda dobře hromadí, je teď tloušťka ledu 30 až 40 centimetrů, v kolmějších pasážích pak do 20 centimetrů. Lezením sice vrstvy ledu odpadávají, pokud to však počasí dovolí, provozovatelé se snaží led obnovovat.

K dispozici jsou tu letošní zimu pro lezce hned dvě skály. „Používáme teď Velkou věž a Malou věž. Velká věž má k vrcholku 42 metrů, leze se do nejširší části, do 20 až 25 metrů, kde se lezci vejdou vedle sebe a nikoho neohrožují padajícím ledem. Zadní, Malá věž má k vrcholku nějakých 35 metrů, je tam třicetimetrová cesta a další kratší,“ popisuje předseda spolku.

Tras je celkem sedmnáct a do výšek si tu troufají i děti. Jak připomíná Matuška, důležitý je u nich dohled zkušených rodičů, oddílových instruktorů či horských vůdců.

„Stěna, podobně jako umělé stěny v halách, slouží hlavně pro zábavu ledolezců, kteří si tu vyzkouší lezení jednak s velice snadným přístupem, bez dlouhé túry divočinou na přírodní led, zároveň tu mohou potrénovat dovednosti s cepíny a mačkami, než se vydají na nějaké nebezpečnější lezení. Potom stěnu využívají různé záchranné složky, vojáci, hasiči. Měli jsme tu i zásahovky,“ zmiňuje, kdo všechno sem jezdí.

V posledních dnech jsou podle Matušky podmínky pro ledolezení ideální. „Vždycky záleží na vývoji počasí. Když teploty nejsou extrémně nízké, přes den se pohybujeme kolem -2, v noci -3, -4, je to pro led prospěšné, není štípavý ani křehký. Když se teplota přes den dostane trošku nad nulu, tak je to dokonce ještě lepší. Led je měkčí, plastičtější a neubývá ho tolik lezením,“ objasňuje předseda.

Podmínky na lezení by tu mohly vydržet do začátku února, dlouhodoběji si však situaci netroufá Matuška odhadovat.

„Lezení bylo výborné, krásné počasí; a jak vidíte, málo lezců, úžasné podmínky,“ říká nám Jan, jeden z lezců, který sem jezdí pravidelně každý rok a klidně by podobných stěn uvítal v oblasti víc.

To Martin byl ve Víru poprvé. „Byla to pro mě premiéra, jsem spíš skalní lezec, zkusil jsem si to na doporučení kamaráda a musím říct, že je to super,“ hodnotí.

„Podmínky jsou naprosto výborné, šlo mi to sice hůř než Martinovi, ale zvládl jsem to, takže jsem spokojený,“ říká zase jeho kamarád.

„Je to tady, dalo by se říct, jednodušší než na umělé stěně. Přece jen opěrných bodů je víc, člověk má možnost se opřít o cepín jak nahoře, tak dole, pak je to jako kdybyste stoupal po schodech nebo po žebříku,“ popisuje nám s tím, že je to dobrý trénink na alpské lezení.