Článek
„Zlatka se velmi hezky učí, bude dokonce soutěžit v olympiádě. Nejraději má matematiku a češtinu. Bála jsem se, že jí škola v Česku nepůjde, ale ona má samé jedničky,“ popisuje Novinkám její maminka Diana Pylypko poté, co ráno odvedla dceru ke dveřím Základní školy Klausova v pražských Stodůlkách.
„Ve škole se jí moc líbí, mají skvělou paní učitelku. Děti se nedělí podle toho, jestli jsou z Ukrajiny, nebo z Česka, ale všechny jsou spolu dohromady a kamarádí se,“ chválí přístup školy Diana.
S manželem a dvěma dětmi přišla do Prahy hned po začátku války, následně se jim narodila ještě dcera Violetka. Druhačka Zlatka je z dětí nejstarší a jako jediná už chodí do školy. V září ji bude následovat i mladší bratr, šestiletý Mykhailo, který nyní chodí do mateřské školy.
„Byli jsme na zápisu a dostal se bez potíží. Ředitel školy je moc hodný, nikdy jsme neměli problém,“ uvádí. Všechny děti se podle ní češtinu naučily snadno. „Jak nastoupily do školky, naučily se jazyk skoro hned. Ani já jsem neměla problém,“ říká s úsměvem.
Rodinu z domova v Iršavě v Zakarpatské oblasti vyhnala válka, v Česku se jí daří dobře. Otec si našel zaměstnání a Diana pracuje každý den na zkrácený úvazek v charitativním obchodě neziskové organizace ADRA, která pomáhá i lidem na Ukrajině.
„Když jsme přišli, měla jsem dvě děti a čekala třetí. Právě kvůli těhotenství jsem se bála na Ukrajině zůstat,“ vysvětluje. Zda se po konci války do rodné země všichni vrátí, zatím netuší. V Česku se podle ní zatím nesetkali s negativním přijetím, naopak mají mezi sousedy a rodiči dalších dětí přátele. „Všichni jsou tu skvělí lidé,“ dodává.
Dětí ukrajinských uprchlíků, jako je Zlatka, bylo podle dat ministerstva školství k začátku tohoto školního roku v českých školách 55 348. Nejvíce, 39 555, je na základních školách. Jejich počet zůstává relativně stabilní už od roku 2022, kdy se ukrajinské děti staly nejpočetnější skupinou cizinců ve školách.
„Většinově se českému školství, učitelům i nepedagogickým pracovníkům podařil neuvěřitelný kousek, kdy po covidové krizi zvládli i uprchlickou krizi a daří se jim integrovat ukrajinské děti do našich škol,“ pochválil proces integrace ukrajinských dětí ministr školství Robert Plaga (za ANO).
I samotné školy říkají, že se za čtyři roky naučily s nově příchozími pracovat. Jak Novinkám popisuje ředitelka ZŠ Eden Jana Churáčková, důležitá je motivace: „Rozhodující podle mne je, jestli se rodiče dětí chtějí po konci války na Ukrajinu vrátit, nebo tu rodina zapustila kořeny.“
Školu v pražských Vršovicích navštěvuje zhruba 650 dětí, z toho je přibližně pět desítek uprchlíků. Jsou rozprostření napříč ročníky i třídami, což se pro začlenění osvědčilo. „Když jich bylo ve třídě více, vytvářely vlastní komunitu. Integrace potom narážela a byla složitější,“ vysvětluje Novinkám a dodává: „Myslím, že jsme se všichni už naučili, jak na to. Máme jazykovou koordinátorku, děti si zvykají na způsob práce i naše tradice. Byla to samozřejmě veliká výzva a zdaleka není hotovo.“
Důležitost motivace samotných dětí potvrzuje také ředitel 34. základní školy Plzeň Jiří Rymeš. Situace v Plzni je ale podle něj odlišná, ve městě totiž žije více uprchlíků a podíl ukrajinských žáků na plzeňských základních školách dosahuje téměř 7,9 procenta. Podle dat ministerstva školství je jeden z nejvyšších v republice a to se podle ředitele odráží i na kvalitě integrace.
„Jsou tady ukrajinské rodiny, které tu chtějí žít, počítají s tím a učí se česky. Ale je tu také skupinka, které se do učení nechce. Údajně tu žijí v ukrajinské komunitě a nevědí, k čemu by jim čeština byla. Je to vidět i ve školách, motivace chybí přibližně třetině dětí,“ konstatuje ředitel. S problémy se potýkají i přes to, že jsou tzv. určenou školou. To znamená, že přímo ve škole mají děti možnost navštěvovat kurzy češtiny pro cizince zdarma.
Umět česky zůstává podle Martiny Škrdlantové z organizace META, která pomáhá dětem s odlišným mateřským jazykem uspět ve školách, alfou a omegou pro začlenění. Speciální výuku češtiny ale nabízejí jen některé, tzv. určené školy.
„Z dětí, které mají na jazykovou přípravu nárok, na ni reálně dosáhne nanejvýš sedmdesát procent. Jsou to téměř výlučně žáci, kteří chodí právě do určených škol,“ vysvětluje Škrdlantová. Nárok se odvíjí od délky pobytu, podle Škrdlantové by ale hlavním kritériem měla být skutečná znalost češtiny a „doučování“ by mělo probíhat na všech školách: „Dojíždění na jinou školu je prakticky nemožné.“
