U atentátu na Heydricha nebyl, mají jasno kriminalisté o mercedesu vystaveném u památníku odboje

Jádrem sporu je válečný automobil Mercedes Benz. Novinky mají k dispozici znalecký posudek kriminalistického ústavu. Podepsáno je pod ním osm znalců z oborů fyzikální chemie, biologie, chemie či technická diagnostika. Verdikt je podle vedoucího oddělení technické diagnostiky Kriminalistického ústavu Policie České republiky Pavla Raka, který se zabýval mechanoskopií, celkem jasný.

„Závěrem naší expertizy bylo, že vozidlo nebylo přítomno u atentátu na Heydricha,“ řekl Rak. „Hlavní argumenty jsou jak neodpovídající poškození vozidla, tak zejména sedačky, jež mají původní spodní vrstvy, kterými neprolétla žádná střepina, která je jasně zdokumentována u atentátu na Heydricha. V těchto sedačkách žádné takové poškození není,“ komentoval výsledky zkoumání znalec.

Tento závěr ale majitel vozu nebere. „Jsem přesvědčený, že to auto je pravé. Dám za to ruku do ohně. Indicií je tolik, že to musí být ono. Měli sedadla rozdělat, ale po třech měsících mi je vrátili a vůbec z nich nesundali všechny vrstvy, měli se podívat do vnitřku a viděli by poničené žíně, to neudělali,“ sdělil Novinkám majitel Vladimír Macek. Podle něj vozidlo po atentátu Němci nechali opět opravit a uvedli ho zase do provozu. Proto zůstaly poničené útroby sedadel, ale čalounění bylo opravené.

Za jeho slovy stojí i přesvědčení historika a ředitele Památníku Lidice Eduarda Stehlíka. „Řada dílů byla vyměněna, někdy i neodborně opravena. Podle mě tohle auto, které bylo představeno a prošlo náročnou rekonstrukcí, je z mého pohledu minimálně na osmdesát procent Heydrichovým mercedesem,“ uvedl pro Novinky Stehlík. Argumentoval téměř padesáti nalezenými shodnými prvky od poničené zadní části, přes vrypy na hraně vylomených dveří až po poškozená sedadla.

Kriminalističtí znalci to ale vidí jinak. Podle Raka bylo na sedadlech, která se vzala jako jeden z hlavních důkazů, zcela zjevné, že se vyměnila jen vrchní vrstva, ale spodní látková vrstva kryjící výplň zůstala původní a nevyměněná a nepoškozená. „Hřebíčky, kterými je látka uchycena, nikdo nevyndával, všechny jsou v původních otvorech a bez známek manipulace,“ ukazoval Rak detailní fotografie z průběhu zkoumání sedadel. „Původní látkou žádná střepina neprošla,“ dodal s tím, že pro jistotu prohlédli jak sedadlo řidiče, tak i spolujezdce pro případ, že by je někdo vyměnil. Výsledek byl shodný, negativní.

Na sedačkách nebyly zjištěny ani stopy krve. I pro to má Macek vysvětlení. „Heydrich se hned postavil, než krev prosákla přes oblečení, vůbec se nemusela na sedadlo dostat,“ mínil Macek.

Kromě sedaček kriminalistický ústav hodnotil i další vzorky. Znalci se snažili najít chemické stopy po výbušnině. Ty nenašli. Sami ale uznali, že to je vzhledem k mnohaletému časovému odstupu pochopitelné. „Po mnoha desetiletích by tam nic nezůstalo,“ připustil Rak. Vojenský historický ústav poskytl k porovnání i dochovaný černě lakovaný plechový úlomek, který údajně na místě sebral četník jako úlomek z Heydrichova auta. Ani ten se s vozem neshodoval. Je však otázka, jaký úlomek strážník z místa odnesl, zda skutečně patřil onomu automobilu.

Dalším sporným bodem jsou střepiny z bomby, kterou Kubiš použil. Protitankový granát se rozlétl do všech stran, střepiny se našly i v Kubišově saku, jedna zasáhla Heydricha, ale ve výdřevě posuzovaného vozu se podle kriminalistů neobjevila žádná.

Kromě těchto detailů je podle mnoha znalců také evidentní už samotný typ vozu. Heydrich podle dobových fotografií jezdil v modelu Mercedes-Benz 320 cabriolet B. „Na rozdíl od Heydrichova vozu jde v tomto případě o mezityp z počátku výroby, který má dosud některé prvky shodné s předchozím modelem Mercedes Benz 290,“ poukázal na hlavní a dobře patrný rozdíl vedoucí oddělení historie dopravy Národního technického muzea Praha Petr Kožíšek. Jeho slova potvrdil i majitel Muzea Veteránu ve Slatinicích Aleš Sobek a vyjmenoval hlavní rozdíly: jiný sklon chladiče, rozpěrná tyč mezi světlomety, odlišná přední náprava s odlišným tvarem blatníků a jejich návaznost na chladič, chromové rámečky kolem oken a další prvky.

I to ale majitel vysvětluje. „Není to jiný model, rám z dvěstědevadesátky tam dali Němci, když auto po atentátu spravovali. Za války to potřebovali zprovoznit, nebyly žádné zásoby dílů. Opravili to a zprovoznili pro policejní složky z Berlína. Dali jiný rám, uzpůsobili blatníky, vyměnili okna, přetřeli karosérii na šedou, aby auto mohlo dál jezdit,“ uvedl Vladimír Macek. Když on vozidlo získal, nechtěl ho už vracet do zcela původní podoby před atentátem. ,,Je tam hromada věcí předělaných, ale to udělali Němci po atentátu,“ tvrdil majitel auta.

Ačkoli je k dispozici výrobní číslo vozu, je zatím při bádání o pravosti k ničemu. „Archiv továrny Mercedesu vyhořel, číslo není s čím porovnat,“ upozornil ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek. Jeho zástupce Michal Burian, který byl osobně u prohlídky vozu, je také přesvědčen, že ten pravý se zatím nepodařilo najít. „Už jsem viděl čtyři takové mercedesy, každý měl poškození dveří, kde měl sedět Heydrich, ale žádný z nich to nebyl,“ tvrdil Burian. Jedním takovým mercedesem se prezentuje majitel z Dánska, další je u německého Mnichova a jeden stojí v depozitu Národního technického muzea.

Podle Macka se během renovace u jeho vozu objevil další možný identifikátor, značka, pod níž auto užívaly berlínské policejní složky. „Pokud by se k tomu našly nějaké dokumenty, bylo by jasno,“ doufal. Zatím se ale nenašly.

Auto chce uvést do pojízdného stavu. „Nechci ho mít doma v garáži. Od počátku jsem chtěl, aby skončilo v historickém muzeu. Peníze nechci. Mohla by to být třeba desetiletá smlouva o zápůjčce. Chtěl bych, aby bylo řádně vystavené s popisky, vysvětlením událostí, dalšími dochovanými díly a celým příběhem, ať si každý udělá obrázek,“ dodával majitel vozu. Je otázka, zda ho s odmítavým posudkem od kriminalistického ústavu bude někdo chtít.

„Pro nás je stěžejní závěr kriminalistického ústavu a posudek pana Sobka, který poukazuje na zcela jiný typ vozu. Ani bychom neměli auto kam umístit a dlouhodobé zápůjčky neděláme a ani to vzhledem k nejasnému původu nedává smysl,“ řekl Novinkám ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek.

Upozornil na zcela jiný úhel pohledu. „Ten mercedes pro nás není nic výjimečného, ano, jel s ním Heydrich z Panenských Břežan do Prahy, ale podstatnější jsou další události. Zásadní je, že se Kubiš s Gabčíkem dostali do protektorátu, spolupracovali s odbojem a postavili se proti tyranovi, ačkoli věděli, že už se odtud nedostanou,“ uzavřel záležitost Knížek.