Článek
Hudbě se Kamila začala věnovat v pěti letech. Od útlého věku přitom bojovala s pocity méněcennosti. „Neměla jsem žádné sebevědomí. Byla jsem kostnatá, měla silné brýle, účes podle hrnce. Už na základce se mi děti posmívaly, že jsem cvrček s popelníky a houslemi,“ vzpomínala.
Komplexy ji neopouštěly ani na ostravské konzervatoři. Během studií hrála na svatbách. Při jedné z nich ji přepadla tak silná nervozita, že neudržela smyčec v ruce. Následoval ale další obřad. „O pauze nám přinesli šampaňské. Vzala jsem si skleničku. Tehdy jsem poznala, že mi alkohol pomohl,“ vyprávěla.
Tréma Kamilu znovu ochromila ve dvaceti letech, kdy už působila v Janáčkově filharmonii. „Dala jsem si panáka vodky. A pozvolna začala moje závislost,“ přiznala.
Poté se vdala za muzikanta a otěhotněla. „Hned jsem alkoholu nechala a dva a půl roku se ho nedotkla,“ pokračovala žena. Péče o dítě však pro ni byla náročná. „Dcera moc nespala, hodně plakala. Když povyrostla, měla záchvaty vzteku. Ve školce hodně křičela, rušila program. Takže já měla nervy na pochodu a do toho jsem se vrátila do práce,“ líčila žena.
„Úplně jsem se urvala ze řetězu“
Znovu sáhla po flašce. Vodku nosila v plastové lahvi a schovávala ji v kabelce. Závislost rychle nabírala na obrátkách. „Vypila jsem i půl litru denně. Dávala jsem si před zkouškou, koncertem i během pauzy,“ řekla.
Po prvních abstinenčních příznacích, které ji dostihly na zájezdu v Drážďanech, vyhledala pomoc. Zanedlouho ovšem k závislosti zase sklouzla. A vleklé manželské spory skončily rozvodem. „Úplně jsem se urvala ze řetězu. Lila jsem do sebe víno, vodku s džusem, fernet s tonikem,“ uvedla.
Kamila zkolabovala a skončila na psychiatrii. Zamířila na první léčbu, pak druhou. Abstinovat dlouho nevydržela. Podepsala výpověď ve filharmonii a přišla o dceru. „Odstěhovala se k tátovi. Měla jsem strašné výčitky, protože jsem dala přednost chlastu před vlastním dítětem a hodlala se upít,“ sdělila.
Nakonec se dostala do léčebny v Bílé Vodě. Během programu se však zamilovala do pacienta Honzy. Závislost se opět silně ozvala. „Nastěhoval se ke mně a pili jsme spolu. Bylo to neustálý kolotoč střízlivění a pádů. Honza bohužel v roce 2020 zemřel doma na sedačce,“ odmlčela se.
Dostala novou šanci, hraje v operním souboru
Kamila si přála odejít za ním. „Vyžahla jsem půl litru vodky na ex. Kdyby k nám nepřijeli záchranáři a nevzali mě do nemocnice, uchlastala bych se,“ přemítala. Pak zavolala znovu do Bílé Vody. A rozhodla se udělat tlustou čáru za životem v Ostravě.
Doléčovací program si vybrala na druhém konci republiky – v Plzni. Našla si práci v pekárně a seznámila se s Karlem, jehož si později vzala. „Dostala jsem obrovskou šanci a teď hraji v operním souboru plzeňského divadla. Jsem vděčná za každý koncert, naštěstí už bez nervů a trémy,“ podotkla devětačtyřicetiletá žena.
Nyní už téměř šest let abstinuje. O své náročné cestě sepsala knihu Housle na moll. „Chtěla jsem jít s pravdou ven. A třeba povzbudit někoho, kdo teď se závislostí bojuje,“ uzavřela.
