Článek
Prozatím loď Třinec kotví v nizozemském Rotterdamu. „Je to jediná loď z celé flotily 44 lodí. Československá námořní plavba fungovala do roku 1998. Pak se rozpadla,“ připomněl historii Martin Bednář z České lodní společnosti, která provozuje i Námořní muzeum.
Jemu a pár dalším spolupracovníkům se podařilo vloni zachránit loď Třinec před definitivním koncem. „Už byla určena k sešrotování, tomu jsme zabránili. Na přelomu roku 2026 a 2027 jí končí povolení pro stání v Rotterdamu, takže jednáme s Poláky. Měla by být remorkéry přetažená do přístavu Štětín, kde před 51 roky vznikla,“ nastínil další plány Bednář, který se chystá do Rotterdamu, aby tam podepsal se stávajícími holandskými majiteli kupní smlouvu na celou loď.
Slavnostnímu odhalení dovezené kotvy přihlíželi i někteří členové posádky, včetně kapitána Karla Zemana. „Sloužil jsem na ní dva roky a kousek, moc mi přirostla k srdci,“ svěřil se kapitán Zeman.
Posádka mívala kolem třiceti lidí. Jedním z nich byl i stevard Miloslav Hloska. „Plul jsem na ní dvakrát, bylo to někdy na začátku 80. let. Tenkrát to byla nádhera, tady nebylo vůbec nic a my jsme se dostali do úplně jiného světa. Třeba v Kanadě nás za tři dny naložili, vozili jsme obilí nebo nějaké rudy a jiný sypký materiál a pak nás na Kubě tři měsíce vykládali,“ vzpomínal stevard Hloska.
Některé části lodi, jako je nyní kotva, by se jako památky na obrovskou zaoceánskou loď měly dostat do Česka. „Kotva by měla být v létě převezena k nám do Třince, železárny chtějí komín,“ potvrdila primátorka Třince Věra Palkovská (Osobnosti pro Třinec).
Podle Bednáře ale existuje odvážná vize, aby loď sloužila i dál, třeba jako muzeum. Plavidlo dlouhé 200 m, které má ponor 7 až 14 m, je totiž nereálné dopravit do republiky celé. Rozřezávat jej na díly se však zdá námořním nadšencům škoda. „Je varianta, že zůstane celá, bude někde trvale ukotvena a bude sloužit v rámci česko-polského kulturního centra,“ doufá Bednář. Teoreticky by tak jednou mohla být turistickou atrakcí, jako jsou třeba ponorky na německém pobřeží.
