Článek
Na část zákona o důchodovém pojištění si stěžoval bývalý vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Brně Pavel Pilný, kterému se nelíbilo, že bere o 600 korun měsíčně méně za to, že byl ve funkci od období od dubna 1988 do 17. listopadu 1989.
Muž o peníze marně bojoval u soudů a nakonec podal ústavní stížnost. V ní tvrdil, že došlo k porušení jeho práva na rovnost, zákazu diskriminace i jeho práva vlastnit majetek. Muž tvrdil, že „bez individuálního posouzení míry skutečného vlivu, pravomocí, délky výkonu funkce či následného postoje dotčené osoby“ je automatické snížení důchodů neslučitelné s podstatou demokratického právního státu.
Senát se soudcem zpravodajem Martinem Smolkou ale nenašel důvod k zásahu. Soudci připomněli, že cílem snížených důchodů pro funkcionáře bylo to, aby lidé působící za minulého režimu na vysokých funkcích nečerpali společensky neobhajitelné výhody v oblasti důchodů.
„Jedním z principů českého důchodového systému sice je zásluhovost, podle níž má být při vyměření důchodu brán v potaz i objem prostředků, které osoba do systému důchodového pojištění odvedla, např. i proto, že ve vysoké pozici pobírala vyšší mzdu. Nelze však vnímat jako nelegitimní krok zákonodárce, který výkon některých vysokých funkcí v rámci komunistického režimu za záslužný nepovažuje,“ stojí v rozhodnutí soudu.
Nic na faktu nemění ani to, že zákon byl změněn až dvacet let po pádu komunistické diktatury. „Naopak právě toto „zpoždění“ je pro postižené osoby výhodné, neboť do té doby mohly důchodové dávky pobírat v plné výši,“ dodali soudci.
