Školský ombudsman bije na poplach. Ústavní výchova je na hranici kolapsu

V Česku dnes funguje zhruba dvě stě dětských domovů, diagnostických a výchovných ústavů. Pobývá v nich přes šest tisíc dětí. I tak je ale míst pořád málo.

„Orgány sociálně-právní ochrany dětí požadovaly během prvního pololetí tohoto školního roku umístění 183 dětí. Volné místo bylo pouze pro 58 z nich,“ uvedla ve své zprávě Asociace speciálních pedagogů. Více než dvě třetiny dětí tak musely zůstat v nevyhovujícím prostředí. Navíc ty, u kterých OSPOD umístění žádal, jsou s největší pravděpodobností jen špičkou ledovce.

Děti by se do jednotlivých zařízení měly umisťovat podle věku a svého chování. V běžných dětských domovech mají být bezproblémové děti od 4 do 18 let, které prostě jen měly smůlu na rodinu. Pro děti starší 6 let s poruchami chování jsou určené dětské domovy se školou. 

Do diagnostických ústavů směřují děti s nařízenou ústavní nebo ochrannou výchovou. Jejich úkolem je dítě během dočasného pobytu vyšetřit a rozhodnout, co s ním dál. Zda například patří do výchovného ústavu.

Výchovné ústavy jsou určené pro problémové mladistvé starší 15 let. Jde například o pachatele trestných činů nebo závislé na drogách či alkoholu. Ústavy by měly poskytovat nejen základní péči, ale i intenzivní výchovnou a terapeutickou podporu.

Jenže kvůli přeplněnosti zařízení se tyto rozdíly mnohdy nerespektují. „Děti se umísťují dle toho, kde je volná kapacita, a ne podle zohlednění jejich potřeb,“ zdůraznila Asociace.

Jednoduše se tak může stát, že dítě, které například jen uteklo z domova, skončí ve stejném zařízení jako nezletilý distributor drog, pachatel znásilnění nebo závislý.

Podle školského ombudsmana Štěpána Jílka, který působí na ministerstvu školství, se navíc mění povaha problémů dětí, které jsou v zařízeních umístěny.

Zatímco dříve šlo nejčastěji o děti s čistě výchovnými problémy, jako třeba záškoláctví nebo zmíněné útěky z domova, dnes jsou to stále častěji děti, které si prošly vážným zanedbáváním, zneužíváním nebo týráním.

V zařízeních je také velké množství dětí, které mají psychické problémy, jež mohou vrcholit i sebepoškozováním nebo poruchami příjmu potravy. Předběžné výsledky výzkumu Nadace Sirius, která se zaměřuje na pomoc znevýhodněným dětem, ukazují, že až třetina všech dětí v ústavní péči má nějakou psychiatrickou diagnózu.

„Často je jejich dětství protkáno velkým množstvím negativních zkušeností,“ upozornil Jílka s tím, že pokud dítěte tyto zkušenosti nedokázalo zpracovat, velmi pravděpodobně se staly zdrojem vývojového traumatu. „Projevy traumat pak mohou být zaměňovány s výchovnými problémy, s vědomým porušováním společenských norem a pravidel,“ vysvětlil ombudsman.

Odborníci zároveň varují, že vychovatelé, psychologové a další pracovníci domovů a ústavů jsou už nyní přetížení a že pokud bude situace nadále přetrvávat, nebude personál schopen reagovat na potřeby dětí. „Bude tak docházet k opakovanému prožití traumatu a to se projeví v jejich chování, jako je agresivita nebo útěky,“ uvedla ředitelka Nadace Sirius Dana Lipová.

Ministerstvo školství podle ombudsmana Jílka chystá v ústavní a ochranné výchově změny, aby probíhala v menších, specializovaných skupinách. K tomu ale bude potřeba získat více personálu a investovat do rozšíření zařízení. Novou právní úpravu chce MŠMT přijmout v tomto volebním období.