Článek
Inspekce firmě nejprve v červenci 2020 uložila pokutu 1,2 milionu korun za několik chyb. Ministerstvo životního prostředí pokutu snížilo na milion korun a po zásahu správních soudů se pochybení zúžilo pouze na to, že firma neukončila ukládání odpadu po dovršení maximální výškové kóty podle stavebního povolení.
Městský soud v Praze poslední žalobu firmy zamítl. Dospěl k závěru, že maximální výšku nelze překročit ani ve fázi před sesednutím skládky. Verdikt potvrdil i Nejvyšší správní soud. Poukázal na to, že sesednutí odpadu nelze předem odhadnout ani na ně spoléhat.
Jenže senát Ústavního soudu se soudcem zpravodajem Martinem Smolkem firmě vyhověl, když připomněl, že přímo v projektové dokumentaci bylo jasně napsáno, že nejvyšší maximální výška bude po „sesednutí a konsolidaci odpadu“. Přesto úřady trvaly podle verdiktu chybně na tom, aby výška nebyla překročena už v aktivní fázi skládkování.
„Povolení počítá s časovým odstupem mezi ukončením skládkování a zahájením rekultivace až v délce tří let. V řízení přitom nebylo dostatečně vypořádáno, proč by provozovatel nemohl v rámci rekultivačních prací zajistit dosažení cílové kóty jinými technickými způsoby, například zhutněním či tvarováním,“ uvedli v úterý ústavní soudci.
„Pokud bylo záměrem správních orgánů, aby maximální kóta pro ukončení ukládání odpadu byla totožná s výsledným stavem skládky po rekultivaci, bylo nezbytné tuto skutečnost výslovně a jednoznačně vyjádřit,“ dodal Smolka.
