Článek
„Mohla bych být milionářka, ale k čemu by mi to bylo? Jsem Ukrajinka, Česko vnímám jako svůj domov, ale srdíčko mám na Ukrajině, v horách, malebné krajině, kde jsem vyrůstala. Pomoc a podporu své vlasti beru jako samozřejmost i přesto, že kvůli tomu skoro nevidím své tři syny. Oni jsou ale šikovní, studují a podporují se navzájem. Vědí, že máma tu pro ně je vždycky, ale že má morální závazek,“ říká Lesya.
Obléká herečky, moderátorky a zpěvačky
Lesya, která hovoří pěti jazyky, v Praze žije přes dvacet let. Jako architektka byla úspěšná, ale také ji bavila manuální práce, hlavně šití, kterému ji naučila maminka s babičkou. Zhruba před šesti lety založila krejčovskou dílnu, v níž zaměstnává několik Ukrajinek. Její šaty oblékají celebrity, které známe z televizních obrazovek. „Zpěvačky, moderátorky, herečky, ale zhmotňujeme i nápady několika skvělých návrhářek. Nemohu být konkrétnější,“ vysvětluje.
K šití si později přibrala výrobu mýdlových květin. „Založila jsem Mama's soap. Když přijdete k nám do dílny a showroomu naproti smíchovskému nádraží, vždy to tu krásně voní. Živá květina zvadne, ale mýdlová je věčná, a navíc krásně voní,“ dodává Lesya, které mýdlové kytici často tvoří dlouho do noci: „Hlavně tehdy, když se blíží trhy a můžeme vydělat nějaké peníze. Ty ale hned vezmu a investuji do materiálu na výrobu batohů pro drony nebo dalších věcí, které kluci ve válce potřebují.“
Konstrukci batohů ladila s vojáky v předních liniích, kde tráví každý měsíc několik dní. O ohrožení nerada mluví, ale dodávka, se kterou na Ukrajinu jezdí, už měla vymlácená zadní okna z tlakové vlny po dopadu ruské bomby.
Mnoho ztracených životů
Spolu s vlastními výrobky dovezla na frontu i desítky vozů, především na odvoz raněných, které pořídila z výdělků své dílny. Většina z nich už nejezdí. „Někdy je zasáhne dron, někdy dělostřelectvo nebo dopadající bomba. Bohužel nepotřebujeme kvalitu, ale kvantitu. Slušné pojízdné vozy, čtyřkolky, co moc nestojí. Stejně dlouho nevydrží,“ říká a má slzy v očích. V případě zásahu většinou posádka nepřežije a Lesya už ztratila mnoho přátel.
Hovoří se jí o nich těžko. „Jednou k nim přijedeš, raduješ se, pomáháš, předáš věci. Klukům jsem šila maskáče, radovala se, když jsem je měřila a pak oblečení dovezla. Bylo to krásné. Jenže pak zavolal kaplan. Těch jmen už je moc. Tváře nikdy nezapomenu. Vždy mi je úzko, když jsem na Ukrajině a jedu okolo hřbitovů, kde vlaje čím dál tím víc vlajek a na náhrobcích je čím dál víc jmen mladých, krásných lidí.“
Lesya podporuje na Ukrajině i bojující ženy, především dronařky.
Ještě více se jí ale dotýkají příběhy žen, které skončily v ruském zajetí. „Zažily nelidské zacházení, týrání, hladovění a znásilnění. Každý den v zajetí pro ně byl bojem o přežití. Když byly osvobozeny, místo úlevy je čekalo další trauma – jak žít dál, jak ochránit své děti, jak zapomenout na nezapomenutelné,“ říká a mluví o centru, které se snaží vybudovat nedaleko Kyjeva.
Pomoc mučeným ženám
Na dohled od ukrajinské metropole se jí podařilo na úvěr koupit vilu, kterou vlastnil podnikatel, jenž s rodinou před válkou uprchl. „Ženy zde najdou klid, odbornou pomoc a doufám, že také pocit být opět ženou,“ říká.
I přesto, že se pomocí sbírky na platformě Donio a dalších darů podařilo vybrat několik set tisíc korun, stále to nestačí na plné spuštění provozu vzhledem k nutnosti rekonstrukce a dalších úprav.
„Ale už se blížíme otevření. Každý měsíc se snažím dávat peníze stranou. Ukrajinská vláda nás také podpoří, ale až po spuštění,“ přibližuje projekt, který bude pomáhat ženám překonat válečné útrapy.
Za svou odvahu dostala na Ukrajině řadu ocenění, nedávno ji v rámci setkání s dobrovolníky pozval na Hrad i prezident Petr Pavel. Od statečné dobrovolnice získal darem model houfnice. Vyrobili ho vojáci v zákopech z nábojnic, které vystříleli na Rusy a které pocházejí především z české muniční iniciativy.
„Pan prezident byl moc milý. Ocenil podporu nás všech. On sám byl vojákem a tak ví, co musí kluci na frontě prožívat,“ dodává Lesya, která by si sice přála konec války, ale nevěří v něj. „Konec ano, ale za jakou cenu,“ ptá se a obává se, že o její rodné zemi rozhodnou mocnosti, kterým nezáleží na lidech, ale nerostných surovinách a úrodné půdě.
