Hlavní obsah

Rozum a paragrafy

Novinky, Pavel Verner

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Instituce prezidentské milosti má odpůrce i obhájce. Ti první v ní vidí feudální přežitek a znevažování soudní moci, ti druzí ji vnímají jako poslední stéblo, jehož se může chytit nešťastník topící se v občas prapodivné hlubině paragrafů. Ve své prezidentské kariéře včera Václav Klaus omilostnil už druhého odsouzence za vraždu.

Foto: Jana Melicharová

Učitelka Hana Holečková s lidovou tabulí

Článek

Jde o muže, jenž bránil svůj majetek před zlodějem, který ho nebezpečně ohrožoval. Usmrtil ho výstřelem z lovecké pušky. Prezident mu vězení změnil na podmínku.

Zažili jsme už lecjaké milosti, nad kterými veřejnost zatínala pěsti. Omilostněného slavného cyklistu, který zabíjel lidi autem, nebo mladého otcovraha ze slavné rodiny. Milost má totiž vyplývat z etické podstaty problému, nikoli z popularity nebo osobního vztahu.

Včerejší milost je jiná, je totiž logická a pravděpodobně souzní s veřejným míněním. Je také výsměšným gestem směrem k soudu, který člověka bránícího svůj majetek a život odsoudil původně na pět let do vězení. Šlo o rozsudek právně jistě obhajitelný, leč měřeno obecně vnímanou spravedlností necitlivý.

Myslím, že právě cit pro spravedlnost, pro zdravý rozum vítězící nad paragrafy je tím, co mluví pro zachování prezidentské milosti pro časy příští.

PRÁVO 13. října

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám