Řidičák na poprvé neudělá pětina žáků. Rodiče mají absurdní představy, říká šéf autoškoly

Od ledna budou smět řídit auto už sedmnáctiletí lidé, v doprovodu mentora. Je o to zájem?

Lidé se nás na to často ptají, ale zatím nemáme prováděcí vyhlášku. Nejdříve se mladí budou moct hlásit příští rok. Jsme ale jedna z autoškol, která této novince příliš nefandí.

Proč?

Když vidíme šestnáctileté děti dělat papíry na motorky stopětadvacítky, tak řada z nich je nevyzrálá. Berou to jako hru na mobilu a nevnímají, že nemají více životů. Nedokáží dobře odhadovat rizika. Například dojíždějí cyklisty div ne až na paty a pak to strhnou doleva. Obecně se nezralost nejvíce projevuje u předjíždění. A teď sednou do aut.

Ale to budou mít vedle sebe mentora, který je může korigovat, i když nemá druhé pedály na místě spolujezdce, jako je tomu ve vozech autoškol…

Myslíte? Mentorem nemůže být řidič s bodovým záznamem, musí mít čisté konto. Jenže kdo opravdu jezdí, tak sem tam nějaký bod schytá za víceméně drobné prohřešky, ale jinak to mnohdy bývá vyježděný šofér. Podle zákona však nebude moci být mentorem.

Tím ale naopak může být třeba i moje maminka, která je bez bodů, protože má od 80. let minulého století řidičák, ale od té doby za volantem neseděla. Anebo manželka mého kamaráda: také je už léta držitelkou řidičského oprávnění, ale nezačala jezdit ani po padesátce, ani když si dělala kondiční jízdy.

Řadí, dívá se bedlivě kolem, ale prostě má příliš velký strach. Z pohledu zákona je to ovšem bezchybná mentorka.

Jasně, že takoví nebudou všichni mentoři, přesto to celé nevidím tak růžově jako tvůrci zákona.

Jaké ještě dělají mladí lidé chyby? Co jsou nejčastější důvody neúspěchu žáků při závěrečných jízdách s komisařem?

U závěrečných jízd se opakuje pět chyb, za které komisaři vyhazují. Je to nedodržení rychlostních limitů, nerespektování přednosti v jízdě – například zprava – a dále pak nezastavení na stopce nebo pojíždění před ní.

Žáci chybují i při odbočování vlevo, kdy si nenajedou dostatečně ke středu, anebo v jednosměrce úplně doleva před odbočením. A pak také pozdě zapínají blinkry nebo je úplně vynechají.

Kromě toho rodiče mají pocit, že k nám děti posílají jen pro kartičku, a ne že se musejí něco naučit. Dnes už ale nestačí, že dítko jezdilo někde na polní cestě. Provoz je mnohem komplikovanější.

Některá očekávání rodičů jsou zároveň minimálně k pousmání. Jistá paní se mě například ptala, zda dceru budeme trénovat také v zajíždění do McDrive. Beru ještě otázku, zda jezdíme při výcviku do podzemních garáží, ale k McDonald’s na hamburger? Bohužel to nemyslela jako vtip.

Kolik žáků napoprvé test nezvládne?

Na jízdách běžně kolem dvaceti procent. Zároveň někoho zaskočí i testy, protože připravovat se na ně jenom tak, že si je pořád dokola opakuji v aplikacích, není ideální. Člověk si takto nabifluje správné odpovědi, ale pravidla ve skutečnosti nezná, nemá je zažitá, a to se mnohdy projeví při jízdách. Je proto vhodné docházet i do učebny na výklad.

Přibývá motocyklistů. Papíry na motorky nabízí už téměř každá autoškola. Podle čeho si vybrat instruktora?

Je dobré se zajímat o to, zda učitel na motocyklech jezdí opravdu sám aktivně, a nejen takzvaně kolem komína, když vyjde červnové sluníčko. Je dobré se zeptat, zda jízdy budou probíhat také v horším počasí, když je chladněji a mírně prší.

A vůbec největší chybou je si myslet, že když jezdím léta autem, a to platí rovněž pro skútr do 125 cm v automatu, tak sednu a jedu. Často to pak končí nezvládnutím stroje. Je dobré se postupně rozjezdit třeba večer, když není provoz, na prázdném parkovišti.

Další velkou chybou je, když si čtyřicátníci a starší dělají papíry na velkou motorku, a říkají že na motorce umějí, ale ve skutečnosti to bylo na fichtlu před více než čtvrtstoletím. Pak si koupí vůči svým zkušenostem moc silný stroj, dvanáctistovku, a následně řada z nich figuruje ve statistikách nehodovosti motocyklistů.

Proč je řidičák tak drahý? Lidé si na ceny autoškol často stěžují.

Všichni mají pocit, že kurz za dvacet, třicet tisíc korun je moc, a přitom každý z kapsy vytáhne za tuto cenu mobil, jenž vydrží dva roky…

Počítejte se mnou: dvacet osm výukových hodin, odměna učiteli, pronájem učebny, údržba a obnovování vozového parku, abychom pořád nejezdili jen s jedničkovou octavií s vytlučenými čepy – to všechno něco stojí.

Ceny lze ovšem odstupňovat. Za jízdy jednou týdně je sazba nižší, ale když chcete trénovat intenzivněji, je to už složitější na plánování, takže si připlatíte. Čtyři jízdy týdně? Proč ne. Ale kurz bude o třetinu dražší.