Projeli jsme Prahu s mobilním detektorem kvality vzduchu. Nebezpečí číhalo až doma

Dost možná jste v předchozích dvou třech letech narazili na výsledky měření kvality vzduchu v různých světových metropolích, které britský Dyson pořádá ve spolupráci se známými osobnostmi, sportovci a zástupci médií. Když se k nám tak dostala nabídka vyzkoušet si batoh měřící kvalitu ovzduší v pražských podmínkách, neváhali jsme. Možnost vyrazit s ním na tři dny do pražských ulic se neodmítá. Jenže jak z těchto měření dostat co nejvíce?

Vzhledem k tomu, že většina redakce dojíždí do redakce autem či městskou hromadnou dopravou, padl rychle přirozený výběr na naši kolegyni Kateřinu, která na své věrné „festce“ denně celkem běžně najezdí i více než 100 kilometrů. Tedy zhruba tolik, kolik většina z nás zvládne najet stěží za rok. Rychle jsme začali sondovat, kam všude stihne zavítat a zda si troufne s kolem kličkovat i na tak příjemných místech, jako jsou Nuselský most, nábřeží nebo Legerova ulice kolem Národního muzea. Troufne.

Batoh má sledovat znečištění ovzduší kolem svého nositele v reálném čase díky doprovodné aplikaci v mobilu Dyson Air Quality (AQ), přičemž využívá technologii snímání používanou v čističkách vzduchu Dyson. Původně tuto technologii vyvinuli inženýři značky pro velkou studii Breathe London. Batoh v sobě má senzory, akumulátor a GPS lokalizaci.

Výsledkem oné londýnské mise bylo, že bezmála třetina dětí začleněných do studie uvedla, že změní způsob, jakým dojíždějí do školy a ze školy, aby snížila své vystavení znečištěnému ovzduší. Sluší se dodat, že v tomto případě šlo o skutečně velký projekt, na kterém se podílely desítky lidí a naměřená data vyhodnocovali experti v daném oboru. My jsme dostali batoh, nainstalovali aplikaci a vyrazili do terénu.

Šlo o jednoduché třídenní letní měření. Prohánět se s batohem po Nuselském mostě v listopadové smogové pokličce, asi by byl výsledek výrazně jiný. Podle našeho měření je na tom však Praha skutečně dobře. Snad jen měření oxidu uhličitého jasně ukazovalo, že se nacházíme v rušném městě a batoh skutečně funguje. Typické měření „na čerstvém vzduchu“ ukazuje hodnoty okolo 300 ppm, klidné části města okolo 400-600 ppm a v centrech měst je poměrně běžné, že naměříte 600-900 ppm.

Praha v tomto ohledu seděla zcela přesně. Nejvyšší hodnoty naše „cyklohlídka“ změřila v Legerově ulici (897 ppm), což je však ještě stále v bezpečném limitu. V klidnějších částech metropole a v okolí Prahy jsme se pak pohybovali skutečně nejčastěji okolo hladiny 500 ppm. Podezřelá byla snad jen stálá a neměnná hodnota NO2, tedy oxidu dusičitého, která se během celého měření neměnila, což lze amatérským posudkem asi jen označit jako značně nepravděpodobné.

Za zmínku však rozhodně stojí, že na žádné silniční komunikaci v Praze a jejím okolí batoh nenaměřil tak extrémní hodnoty jako na poklidné zahradě na okraji Prahy, kde neprodleně detekoval grilovačku sousedů na dřevěném uhlí. Už kvůli tomu jsme se rozhodli jej nevypnout hned, ale měřit chvíli i doma. Batoh neomylně upozornil na vysokou hladinu prachu v ložnici. Ta byla detekována posléze i při naklepávání peřin. Teprve však naklepávání matrací rozohnilo detektor až do těch nejvyšších hodnot.

Pokud z toho může plynout nějaké ponaučení, je to skutečnost, že vysoké koncentrace částic nebezpečných pro vaše dýchací ústrojí nemusí být na místech, kde je vysloveně očekáváte. V našem případě tedy například v samotném centru Prahy mezi pomalu popojíždějícími automobily.

Vysoká koncentrace nebezpečných částeček v ovzduší vás může zaskočit i doma, když si soused pořádně rozpálí gril či pokud se rozhodnete uklízet uzavřené prostory doma. Právě v uzavřeném prostředí vyskočí nebezpečné ukazatele (ne)kvality vzduchu nejrychleji a alespoň nám i jednoznačně nejvýše.