Článek
Co musí nový ministr zdravotnictví řešit jako první věc po nástupu do funkce?
Když to vezmu strategicky - a musím říct, že jako člen NERV to říkám se strašnou nechutí- tak bych si na místě nového ministra zdravotnictví řekl na vládě o malou dotaci na stabilizaci systému veřejného zdravotního pojištění, a to cestou navýšení plateb za státní pojištěnce. Je to mrzuté, ale nezbytné.
Pro pacienty to není stěžejní téma, ale ministrovi to pro další čtyři roky vytvoří prostor, aby mohl vůbec prosazovat nějaké inovace. Každá, která se v budoucnu vyplatí, totiž vyžaduje investice a pokud v systému nejsou peníze, tak se dá těžko něco měnit.
Za nejpalčivější problém pro pacienty pokládáte co?
Ve srovnání s jinými státy Visegrádu jsme na tom zatím dobře. Máme ale spoustu přicházejících výzev, které mohou ve velmi palčivý problém přerůst, pokud včas nezasáhneme. Patří k nim hlavně stárnutí obyvatel. Starých lidí přibývá a roste potřeba péče o ně. Nás, kteří ještě nějakou dobu zůstaneme v ekonomicky produktivním věku, ale nebude tolik, abychom dodali do systému dostatek peněz. Diskuze o změně financování zdravotnictví je tedy opravdu nezbytná.
Klíčové je také zajištění dostupnosti lékařů, zejména dětských praktiků, což nevyřešíte přes noc. Již provedené navýšení počtu studentů na lékařských fakultách se promítne do praxe se zpožděním zhruba deseti let. Pomoci může rozšíření kompetencí u nelékařů (např. zdravotních sester, pozn. red.), přestavba sítě poskytovatelů zdravotní péče a poskytování péče na dálku.
Myslí na to politici, kteří teď usilují o mandát v Poslanecké sněmovně?
Volební programy zas tak moc neříkají. Jsou rok od roku méně specifické, ale otázku dostupnosti péče tam najdeme, byť předvolební návrhy na její řešení často nejsou realistické.
Budeme si muset zvyknout, že v každé menší obci nebude praktický lékař. Nevnímal bych to ale jen jako zhoršení.
Strany slibují, že posílí, zkvalitní a zajistí „dostupnou péči“. Nikdo ale neříká, co přesně to znamená. Ordinace v každé vsi, nebo střediska na okrese? Co si pod tím představujete?
V zákoně máme definovanou místní a časovou dostupnost. Té místní se zdravotní pojišťovny a ministerstvo zdravotnictví začaly aspoň trochu věnovat. Není to ale ideální míra, protože mluví o dojezdové vzdálenosti od bydliště pacienta, ale nic neříká o tom, zda má kapacitu pro nové pacienty. To musíme napravit. Ještě horší je to s časovou dostupností, tedy čekacími dobami. Máme ve vládním nařízení již přes deset let určeny maximální čekací doby pro vyjmenované druhy péče, ale vůbec je neměříme. Pojďme to konečně změnit, jinak se bavíme naprázdno.
Ať už volby vyhraje kdokoliv, dá se očekávat, že zavede online sledování čekacích dob. Ministerstvo zdravotnictví pro to připravilo půdu. Může to skutečně lhůty zkrátit?
Ano, kapacita na provádění naprosté většiny nemocničních zákroků je v Česku dostatečná. Navíc existují finanční motivace pro nemocnice, aby plánovaných operací poskytovaly víc. Jen musí nemocnice vést čekací seznamy předepsaným způsobem a tyto informace předávat zdravotním pojišťovnám. Pevně věřím, že se to po volbách stane.
Těžší otázkou je, co s ambulantními odbornostmi, kterých máme málo, zvláště v některých regionech. Pojišťovna sice může posbírat data a informovat své pojištěnce. Co ale uděláte s tím, když do dané lokality lékaři i přes nabízené peněžní bonusy nechtějí?
Pomůže to tedy jen zčásti.
Budeme si muset zvyknout, že v každé menší obci nebude praktický lékař. Nevnímal bych to ale jen jako zhoršení. Musíme se do určité míry rozhodnout mezi dostupností péče a její kvalitou.
Pokud by někdo chtěl budovat novou nemocnici k těm, které už tady máme, tak nevím, kde do ní sežene personál, a byla by to každopádně jedna z nejzbytečnějších věcí pod sluncem
Nezlepšily by to tzv. mobilní ordinace? Jejich zavedení slibuje Spolu i SPD.
Nejdřív bych se ptal, kde seženou lékaře, kteří v pojízdných ordinacích budou pracovat. Myslím si, že existuje lepší cesta, která spočívá v umožnění vzdáleného poskytování zdravotní péče, tedy telemedicíny. Takto se dá zajistit významná část péče, ale zdravotní pojišťovny tento typ služby ambulantním specialistům s drobnými výjimkami zatím bohužel vůbec neproplácí.
V řadě zemí je také pacient nejprve vyšetřen zdravotní sestrou, která má k tomu odpovídající kvalifikaci, a až pak navštíví ti, kteří to opravdu potřebují, lékaře. Pomalu se rozbíhá i zavádění skupinových lékařských praxí, kde je několik lékařů dohromady a společně si najmou administrativního pracovníka, koordinátora péče a zdravotní sestry. Dokáží potom ošetřit více pacientů a také mohou několikrát týdně zajet i do ordinace do menší obce.
