Článek
Žena, která je samostatná a chodí do práce, se dostavila na policejní služebnu s tím, že ji někdo obtěžuje a ničí jí v bytě věci. Policisté se k podání postavili tak, že ženu začali stíhat pro křivé obvinění. Nařídili vypracování znaleckého posudku a znalec pak po čtyřicetiminutovém vyšetření došel k závěru, že žena patří do blázince.
„Trestní soud jí pak uložil ochranné léčení v ústavní formě, i když zjevně jednala podle svého přesvědčení, a tedy ne se záměrem někoho poškodit. Soudy také nereflektovaly, že žena není nijak nebezpečná, a jiná psycholožka u ní následně neshledala znaky žádné duševní poruchy,“ upozornila právnička Ligy lidských práv Zuzana Durajová, která ženu zastupovala.
„Ženě hrozilo, že bude násilím odvezena do psychiatrické nemocnice, kde se bude muset podrobit léčbě proti své vůli, ztratí práci či dokonce střechu nad hlavou. To všechno jen kvůli tomu, že se s důvěrou obrátila na policii, aby prošetřila její stížnost,“ dodala.
ÚS: Z důkazů nevyplývá, že je žena nebezpečná
Podle senátu se soudcem zpravodajem Janem Filipem chyběly pádné důvody pro ústavní léčbu, justice se dostatečně nezabývala konkrétními okolnostmi. Soudci se pozastavili nad tím, proč soud nijak nevysvětlil, proč by v tomto případě nestačilo pouze ambulantní léčení.
ÚS upozornil, že justice pominula fakt, že z důkazů nijak neplyne, že by mohla být žena nebezpečná svému okolí a někoho napadnout.
„V samotném posudku tento závěr není podložen žádnými obecnými, a tím méně pak konkrétními důkazy. Později se pak znalec navíc vyjádřil již podstatně mírněji, že u těchto chorob nelze vyloučit i aktivní obranu. Úkolem soudu však nebylo činit závěry obecné o chorobě, nýbrž o stěžovatelce konkrétně,“ dodali soudci s tím, že fakt, že si žena doma instaluje drahá bezpečnostní zařízení, také nesvědčí o její nebezpečnosti.
O dalším osudu ženy tak bude muset znovu rozhodnout Obvodní soud pro Prahu 6.