Článek
Spor nakonec dospěl až k Nejvyššímu soudu, u něhož majitel nemovitosti uspěl se svými námitkami proti pojišťovně, jak plyne z verdiktu, který soud zveřejnil na úřední desce.
K události došlo v létě 2020. Jak vyplynulo z dat blízké meteorologické stanice i svědectví souseda, v místě intenzivně pršelo a voda se dostala do domu zřejmě přes chráničku elektrického kabelu v důsledku vzniku lagun na pozemku.
Muž v domě zrovna kvůli zdravotním problémům nebydlel a když se vrátil domů, našel poškozené vybavení části domu, které vyčíslil na 735 tisíc korun, k tomu pak přidal dalších několik set tisíc dodatečných nákladů.
Případ nakonec skončil až u soudu. Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl, že pojišťovna má muži zaplatit 750 tisíc.
„Voda vzlínala postupně nejprve vrstvami pod podlahou, tedy v místech, kde by ji žalobce nemohl zaznamenat, ani kdyby v domě v tu dobu bydlel. Nedošlo k pouhému vniknutí či prosáknutí vody do domu, ale voda v domě vytvořila souvislou vodní plochu, jak předpokládá pojistné riziko záplavy,“ rozhodl soud.
Žádná záplava, spodní voda
Jenže odvolací Městský soud v Praze měl na věc jiný názor a mužův nárok zamítl. Pod pojmem záplava bylo podle něj potřeba si představit katastrofu s vodní plochou pod širým nebem, nikoli kaluž. K tomu přidal, že vodní plochou je vlastně i rozlitá sklenice vody.
„Nešlo ani o přímé zatečení atmosférických srážek, ale spíše o pronikání vysoké hladiny spodní vody, které je však z pojistného krytí výslovně vyloučeno, v důsledku vady projektu,“ tvrdil odvolací soud.
NS: Kaluže či sklenka? Laguny
Muž se pak obrátil na Nejvyšší soud a ten se ho zastal. Senát v čele s Robertem Waltrem totiž upozornil, že není vůbec jasné, kde vzal městský soud úvahu o vadě projektu. Soudní znalec totiž uvedl, že různé utěsnění není u podobných staveb požadováno a ani se neprovádí. Navíc podle znalce nebyly žádné indicie k tomu, že by šlo o spodní vodu.
Nejvyšší soud se pozastavil i nad tím, že městský soud pletl povodeň se záplavou, ač jde o dva rozdílné případy, a pomáhal si přirovnáním s rozlitou sklenkou vody, ač podle důkazů byly na pozemky laguny o velikosti desítek metrů čtverečních.
„Městský soud ani dostatečně nevysvětlil, z jakého důvodu by musela záplava představovat silné a invazivní působení velkého množství vody a nemohlo by její definici ve smyslu pojistných podmínek naplňovat například rozsáhlé zaplavení, k němuž došlo postupně a následně se výrazně zhoršilo v důsledku přívalových dešťů,“ dodal Nejvyšší soud.
Případ se tak vrací zpět a městský soud bude muset rozhodnout znovu a lépe v intencích, které naznačil verdikt Nejvyššího soudu.
