Článek
Ta se už léta marně potýkají s desítkami tisíc neplatičů služeb v domě, na něž doplácejí sousedé. S Pelikánovou dluhovou amnestií ostře nesouhlasí.
„Obyvatelé bytového domu, ať už se jedná o družstvo, nebo společenství vlastníků, nejsou instituce zabývající se půjčováním peněz. Přesto se z nich nedobrovolně stávají věřitelé dluhů svých sousedů,“ napsal Právu předseda Svazu českých a moravských bytových družstev Jiří Bárta.
Pokud vzniknou dluhy související s užíváním bytu, například poplatky za služby, a dlužník je následně oddlužen osobním bankrotem, nezbývá sousedům zkrátka nic jiného než si vzniklý dluh rozdělit mezi sebe a uhradit jej. Obvykle na úkor fondu oprav.
V jednotlivých případech jde o desetitisíce a někdy i statisíce korun. Odhaduje se, že neplatiči dluží kolem 1,5 miliardy.
„Jakkoli to zní absurdně, toto je podle českých zákonů dokonce správné, že lidé platí za druhé dluhy. Nezbývá než konstatovat, že nápad ministra Pelikána zvýšit počet oddlužení a zrušit minimální třicetiprocentní hranici, kterou musí dlužník uhradit, tuto zjevnou nespravedlnost ještě prohloubí a přivede řadu obyvatel bytových domů do finančních problémů,“ zdůraznil Bárta.
Za radu hodnou právního teoretika považuje to, že ministr Pelikán měl doporučit společenstvím vlastníků, že pokud dlužníci nehradí platby související s užíváním bytu, není společenství povinné plnit služby, které jsou dlužícímu vlastníkovi poskytované.
„Ale každý obyvatel bytového domu ví, i neprávník, že to není vzhledem ke konstrukci bytového domu technicky realizovatelné,“ dodal Bárta. Navíc když na nějaké službě vázne dluh, tak ji poskytovatel zkrátka domu vypoví, byť v domě neplatí pár černých ovcí.
„Aby toho nebylo málo, tak s platností od 1. ledna 2016 byla z našich zákonů pečlivě odstraněna možnost dluhy související s užíváním bytu jakkoliv nadstandardně sankcionovat, takže ochrana uživatelů bytů před dluhy sousedů je prakticky nulová,“ uzavřel Bárta.
Fučíková: Vrátit jen 10 procent? Tristní
„Řešení mnohačetných exekucí spočívající ve slučování exekucí s následným povinným oddlužením bez limitu povinné poměrné složky úhrady shledáváme jako příliš složitou a nákladnou formu odpuštění dluhů. Zejména v oddlužení bez minimální hranice, jak jej navrhuje ministr Pelikán, je z pohledu věřitelů tristní, že by dlužník zaplatil třeba jen 10 procent závazků a zůstal by mu byt, dům či další nemovitosti,“ reagovala prezidentka Exekutorské komory ČR Pavla Fučíková.
Souhlasí s tím, že dluhy neuhraditelné za života dlužníka by neměly být, „protože to nepřináší nic pozitivního ani společnosti, ani dlužníkovi osobně“.
Podle ní by bylo lepším řešením omezit promlčením časově možnost vedení exekučního řízení například na délku maximálně deseti let u běžných závazků, tj. vyjma výživného, náhrad škod na zdraví nebo z trestných činů a závazků zajištěných zástavním nebo obdobným právem.
„Takové řešení by dopadlo na všechny stejně spravedlivě a každý věřitel by měl stejně dlouhý čas a tím i naději na alespoň částečnou úhradu svých pohledávek. Toto řešení by bylo levné, jednoduché, spravedlivé, nemanipulovatelné,“ domnívá se Fučíková.