Článek
Situace mu nahrává. Současný jeho nepřítel č. 1 Stanislav Gross ztrácí svou hlavní politickou zbraň (možná jedinou), místo na samém vrcholu popularity, kde kolegyně Buzková osiřela. Zeman včera kritizoval Grossův billboard Jsem sociální demokrat, protože ho asi nepochopil. Ten slogan nebyl zase tak hloupý, prostě sděloval: Já jsem ten nejoblíbenější politik v zemi, a máte-li tedy rádi mne, mějte logicky rádi i mou partaj. Dnes už by to heslo logiku nemělo. A bledne-li záře Grossova, vynořuje se světlo Zemanovo.
Bývalý předseda má pravdu, že ČSSD je ničena "neosobnostmi", vždyť sám se jimi kdysi obklopoval, po svém rozloučení je té straně v nejvyšším patře zanechal, a pokud se v jeho okolí přece jen nalezla silnější osobnost, pak zase nevalné pověsti, průšvihy ověšená. Jeho názor, že za vzestup ODS může nejvíc neschopnost vedení ČSSD, je pravdivý. Prostý sociální demokrat se ale musí zeptat: když z našich ekonomů nikdo nedokáže rozcupovat "imbecilní" program Modrá šance, proč to pro svou stranu neudělá v médiích (když do nich má přístup) náš velký Miloš? Je snad pro něho pomsta za rozbité prezidentské ambice důležitější než zájem ČSSD?
Obávám se, že psychologická konstanta Zemanovy osobnosti, ona pomstou neukojená, uražená ješitnost, přes kterou se nedokáže přenést, je bariérou pro comeback tohoto nesporně výjimečného muže české politiky. Vždyť rozděluje v době, kdy by měl stmelovat.
Je příznačné, že Zeman nedokáže přiznat i svá vlastní osudová selhání, kvůli nimž dnes není prezidentem, nýbrž partyzánem ve vlastní straně. Připomenu je, kdyby se časem odhodlal: na "rozlučkovém" sjezdu nedokázal dopředu říct, že chce na Hrad, s vlivnou částí ČSSD se rozkmotřil veřejnou kritikou Špidly v nevhodný čas, s nepochopitelným diletantstvím odmítl nastoupit do prvního kola volby. A bylo to.
PRÁVO 29. listopadu