Palachův spolužák: Cítím vůči němu stud

Jak vzpomínáte na Jana Palacha?

S velkým studem, protože dalších dvacet let jsme za minulého režimu dělali nějaké kompromisy. On je v otázkách, jako je vlast, nesnášel. Byl zrazen okupací a pak tím, že to udělali Slovani. Věřil velice v budoucnost slovanství, skoro bych i řekl, že byl rusofil.

Jaký byl student?

Byl lepší průměr. Zajímaly ho ale dějiny. Trochu jsem mu pomohl, když jsem zjistil, že je možné přestoupit na filozofickou fakultu bez přijímaček. Tehdy to ještě šlo.

Ale pořád ho vidím jako normálního kluka, ne jako postavu z žuly. Byl to velmi hodný a slušný kluk, až zdrženlivý.

Kdy jste se poprvé setkali?

Přišel za Hubertem Bystřičanem, se kterým jsem bydlel na koleji, a zeptal se mě: „Prosím vás, můžete mi říct, kdy přijde Hubert?“ Říkal jsem mu, co blbne, že ještě nemám hotový čtvrtý ročník a že třeba vystuduje dřív než já. Řekl jsem mu, že Hubert přijde později, a on odešel. A pak jsem zjistil, že tam stojí na chodbě.

A třeba když se stal referentem celoškolského hlavního výboru pro styk se sovětskými komsomolci, poslali mu telegram, že přijedou z Moskvy nějaké brigády. Ale nebylo jasné, kterým vlakem. Čekal 24 hodin v zimě, v mrazu na nádraží, až přijedou. Velice obětavý.

Jak na něj okupace dolehla?

Vím to jen zprostředkovaně, protože jsem od srpna musel na vojnu. Předtím vyjel do SSSR jako studentský předák na brigádu. Zjistil tam, že se s ním Rusové vůbec nebaví, z čehož byl rozčarovaný. Byl bytostný slavjanofil, ale nebyl komunista.

Byl s tímto názorem v kolektivu unikátní?

Relativně ano. Ale byl to velký a zaujatý čtenář a s ostatními lidmi se moc nebavil. Zastával myšlenku z 19. století, že Slované si pomůžou. Byl v tomto postoji pevně zasazen. To mu nemohl nikdo vyvrátit.

Dal se očekávat jeho čin?

Když odešel na filozofickou fakultu, cítil se tam opuštěný. Podle mě si tam nenašel kamaráda.

Je fakt, že dostal povolení vyjet do Francie, odkud se vrátil koncem října. Na fakultu nastoupil začátkem listopadu a za 14 dní byla studentská stávka. Podle mě ale na něj filozofové koukali i trochu svrchu, protože byl pro ně zemědělec. Bavil se s kamarády z VŠE, chodil sem na koleje, ale ten čin byl nečekaný. Myslím, že chtěl vyburcovat národ a chtěl, aby to bylo slyšet. Ale burcovat někde na rohu? Musel udělat něco, co trhne oponou a co všichni zaznamenají.

Jak jste se o tom dověděl?

Byl to šok. Byl jsem na vojně ve Špindlu a v rádiu říkali, že se někdo upálil. Pak jsem si přečetl noviny.

Co to pro vás dnes znamená?

Je to pro mě velká úcta a stud. Ne vždy jsem se choval, jak bych měl. On byl čestný a nebral kompromisy.

Režim se snažil vzpomínky na jeho čin upozadit. Vy jste si jej připomínal?

Soukromě. Ale spontánní protesty na Palachův týden v lednu 1989 nikdo nečekal. Tím byla zaskočena i Charta 77.