Článek
Dojatí Pražané házeli na tanky a náklaďáky jiřiny, on rozčileně psal do bloku. Všiml si ho muž v placaté čepici a představil se jako redaktor Karel Vaněk. V příloze Haló noviny vyšla brzy nato báseň Rudé armádě na rozloučenou.
Za třiadvacet let se její vojáci vrátili v noci, tentokrát aby porazili kontrarevoluci, a nečekaně uvízli v moři lidí, kteří jim spílali do okupantů. Bývalý básník byl později spoluautorem Prohlášení Charty 77, a když ho pak pohraničníci násilně vynesli do Rakous, napsal jeho někdejší objevitel do týchž novin článek Kohout dokokrhal. Za ten se navrátilci omluvil "po klíčích" bývalý disident a nový komentátor Pavel Dostál.
V listopadu to bude taky rok, co mě vedení tohoto listu, už dávno zvaného jen Právo, pozvalo, abych psal sloupek Na konci týdne. Jakožto čtenář všech deníků jsem si u tohoto dávno cenil zpravodajské úrovně, příloh, rozhovorů i komentářů. Přijal jsem nabídku s tím, že zkusím být libero, který svobodně píše, co právě cítí, a přitom se chce snažit, aby to i v malém byla česká literatura.
Za ten rok mi redakce dodala asi sto čtenářských dopisů. Pokud jsem byl přímo osloven, odepsal jsem. Nechal jsem toho, když se mi většina pošty vracela s razítkem Adresát neznámý. Anonymové byli dokonce i mezi těmi, které právem rozzlobila má mylná záměna Herodota s Herostratem. Nejvíc Pro a Proti si vysloužil text Nečesko.
Nikdo nenapsal, že ty sloupky čte rád. Přesto jsem je moc rád psal. Měly jeden každý skoro na chlup dva tisíce čtyři sta znaků, na psacím stroji čtyřicet řádků po šedesáti úderech. Nebyly vyšolíchány na počítači, ale stále nově opisovány celé, někdy až sedmkrát. Přišlo mi, jako bych se znovu učil hrát na housle, které jsem odložil, když jsem kdysi napsal ty první verše...
Tak se uzavírá další kruh. Tímhle sloupkem se loučím s rokem i se čtenáři. Kdo to zapomněl, tomu ještě připomenu, že písmena p.f. na novoročních gratulacích znamenají ,pour féliciter" - ,pro štěstí". Právě to v podobě dobré nálady jsem tu přál před rokem sobě i jiným. Ve velkém se naplnilo návratem České republiky do Evropy, která je teď neuvěřitelným protikladem nešťastného kontinentu mého mládí. V malém ať nás dál hřeje láska a radost ze života vůbec.
Děkuji vám, těšilo mě, sbohem.
(Autor je spisovatel)
PRÁVO 31. prosince 2004