Článek
Americký režisér, nonkonformní jak svými náměty, tak svým "fastfoodovým" zjevem, se ovšem nemohl s filmovým festivalem potkat na lepším místě a v lepším čase. Jeho námět, ostře kritizující prezidenta Bushe, nemohl být letos přetrumfnut. Především ve Francii, zemi věčně opoziční vůči americké politice. Především ve dnech, kdy americký zásah v Iráku mění se před očima v grandiózní debakl.
Pokud si jeho dokument hlavní cenu za filmařskou hodnotu zasloužil, pak před ním klobouk z hlavy. Určitě by ji dostal i bez toho doprovodného cirkusu, který Moore kolem svého díla uspořádal a kterým se vtíral do přízně sladké Francie. Ale budiž, ve festivalové atmosféře se sluší pochválit pořadatelskou zemi za pomoc Americe proti Angličanům v 18. století a za přátelskou jasnozřivost, se kterou Bushe varovala před iráckým dobrodružstvím, když na něm odmítla účast. Od "zlobivého dítěte" amerického filmu se čeká i to, že vzpomene preclíku v Bushově krku.
Že by ale porota ocenila Mooreovu odvahu, se kterou se postavil domácímu establishmentu? Tak to by šlápla hodně vedle. Moore nežije ani na Kubě, ani v Severní Koreji. Za kritiku politiky vlastní země ho v USA nikdo nezavře. Tam se to spíš od umělců očekává. Jo, kdyby tak natočil film, v němž by amerického prezidenta pochválil, pak by si mohl říct, že ulovil bobříka odvahy.
Je otázka, zda by pak ale v Cannes dostal hlavní cenu.
PRÁVO 24. května 2004