Článek
Dotyčný muž byl nedlouho po očkování hospitalizován s bolestmi na hrudi a byla mu diagnostikována myokarditida. Následně uváděl pro podporu svého požadavku celou řadu přetrvávajících obtíží, včetně silné únavy, opakovaných zánětů, zažívacích problémů a dlouhodobého omezení v běžném i pracovním životě. Poukazoval rovněž na snížení kvality života.
Podle NS by dosavadní přístup justice, která měla tendence vykládat „zvlášť závažné ublížení na zdraví“ striktně a přísně, vedl k tomu, že nárok na odškodné by připadal v úvahu pouze v extrémních případech, kdy by se jednalo o ohrožení života či ztrátu soběstačnosti.
„V oblasti odškodnění po očkování je nutné tento pojem chápat odlišně než v jiných částech práva, například u náhrad poskytovaných pozůstalým podle občanského zákoníku,“ konstatoval Nejvyšší soud.
„Rozhodující je, zda očkování vedlo k lékařsky prokazatelné újmě, která má významný a dlouhodobý dopad na život poškozeného,“ konstatoval soud, podle něhož je třeba posuzovat dopady na kvalitu života, což vyžaduje mimo jiné důkladné dokazování i odborné zkoumání.
Verdikt podle soudu výrazně posunuje výklad toho, za co je stát v rámci újmy po očkování zodpovědný. Případ se tak vrací k novému projednání.
