PŘEHLEDNĚ: Jak je to s očkováním v Česku

Vše začalo pravými neštovicemi. Těm během 18. století padlo za oběť údajně až 60 milionů lidí. Koncem 18. století si ale anglický lékař Edward Jenner všiml, že ženy, které pečovaly o krávy a prodělaly kravské neštovice, nikdy neonemocněly těmi pravými.

Roku 1796 tak připravil očkovací látku z kravských neštovic a hodně s ní zariskoval, když s ní infikoval zdravého osmiletého chlapce Jamese Phippse. Jeho předpoklad, že chlapec tímto způsobem získá ochranu i před pravými neštovicemi, se ovšem splnil. Šlo o vůbec první zdokumentovaný způsob získání ochrany před infekcí na světě.

Jenner v roce 1798 výsledky svého pozorování publikoval ve studii, v níž dal svému postupu i jméno vakcinace, podle latinského slova vacca, tedy kráva.

Do Prahy přivezl očkovací látku proti neštovicím na konci roku 1799 doktor Karel Bauer. První očkování proběhlo v Praze v únoru 1800, v Brně zásluhou lékaře Aloise Carla pak prošlo vakcinací během roku 1801 takřka 600 dětí a už za další dva roky bylo naočkováno přes deset tisíc českých dětí.

O rok později vydal nejvyšší purkrabí Království Českého Johann Rudolf hrabě Chotek nařízení o provádění vakcinace. Stanovila se nejen pravidla pro samotné očkování, ale zavedena byla i řada protiepidemických opatření, třeba hlášení nemocných do 24 hodin a jejich izolace.

Očkování se pak šířilo poměrně rychle, roku 1849 bylo v Čechách 96 procent a na Moravě ještě o něco více přeočkovaných dětí, ve Slezsku pak 91 procent. Na začátku 20. století se už neštovice u nás vyskytovaly jen sporadicky. K poslednímu zaznamenanému úmrtí šesti osob došlo v roce 1897.

Pravé neštovice označila Světová zdravotnická organizace za celosvětově vymýcené v roce 1980, v Československu bylo povinné očkování v tom samém roce zrušeno. V současnosti se neočkuje ani proti tuberkulóze. Plošně bylo zrušeno v roce 2010 a nyní se provádí jen u rizikových pacientů.

Povinně dnes děti dostávají takzvanou hexavakcínu, která kombinuje očkování proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, žloutence typu B a onemocněním vyvolaným bakterií Haemophilus influenzae typu B. Hexavakcína nahradila starší typy v roce 2007. Díky tomu se snížil počet vpichů a zjednodušil se očkovací kalendář.

Další kombinovanou vakcínou je ta označovaná jako MMR, která chrání proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám.

Tato očkování jsou hrazená ze zdravotního pojištění. Očkování je ze zákona vyžadováno pro přijetí do mateřské školy. Stát ale nemůže nechat dítě naočkovat násilím. Rozhodnutí je na rodičích, ti ale musí být připraveni nést případné následky. Za nedodržení povinného očkování bez vážných důvodů hrozí rodičům pokuta až 10 000 korun.

U záškrtu se očkuje toxinem, který nemůže způsobit onemocnění, ale vyvolá vznik protilátek, které následně neutralizují skutečný toxin. Očkovaný člověk tedy není plně chráněn před samotnými bakteriemi, ale je velmi dobře chráněn před rozvojem záškrtu a s ním spojených komplikací.

Proočkovanost dětí proti černému kašli i záškrtu je podle Daniela Dražana z České vakcinologické společnosti dlouhodobě na velmi dobré úrovni kolem 95 procent a nedochází ani k dramatickému propadu. Přesto stále zůstává skupina dětí, které očkované nejsou a zůstávají v riziku.

Aktuálních několik případů záškrtu v Ostravě považují lékaři za výjimečné, problémem se stává černý kašel, mezi lety 2024 a 2025 bylo nahlášeno 37 510 nakažených.

„V minulosti se očkovalo tzv. celobuněčnou vakcínou, dnes používáme bezbuněčné (acelulární) vakcíny. Ty mají méně nežádoucích reakcí, ale jejich účinnost není úplná, ochrana rychleji vyhasíná a jen omezeně snižují přenos bakterie. To je jeden z hlavních důvodů, proč černý kašel stále cirkuluje a pravidelně se objevují epidemické vlny,“ vysvětluje pediatr Dražan.

Podle Dražana se v Česku většina lidí v dospělosti rutinně přeočkovává pouze proti tetanu. Hexavakcína se podává ve třech dávkách, přičemž poslední kolem jednoho roku života. Ochrana proti záškrtu i černému kašli přitom časem klesá, což může přispívat k výskytu onemocnění u dospívajících a dospělých a k přenosu na ty nejzranitelnější.

„Bylo by vhodné, aby se i u nás používaly kombinované posilovací vakcíny pro dospělé, které chrání najednou proti tetanu, záškrtu a černému kašli, jak je běžné v řadě jiných zemí,“ říká Dražan.

„Myslím, že je velmi důležité motivovat jednak rodiče, aby své děti nechávali řádně a včas očkovat, jednak dospělé, aby využívali možnost přeočkování. Očkování chrání zdraví i životy a platí, že čím více lidí je správně očkováno, tím méně bude těžkých průběhů a úmrtí,“ apeluje.

Současně připomíná, že v Česku je nízká proočkovanost i proti chřipce, pneumokokovým onemocněním, hepatitidě A, planým neštovicím nebo rotavirovým infekcím.